V současné době je poměrně moderní změna doposud upravovaného a často sečeného trávníku ať již na zahradách nebo i v městských parcích na tak zvanou květnatou louku, tedy na porost co nejpodobnější přírodní louce. Jak snadno nebo těžko toho můžeme dosáhnout a co k tomu budeme potřebovat?
V první řadě budeme potřebovat trpělivost. Musíme si uvědomit, že se zde setkáváme s přírodními rostlinami, které sice přežily v naší přírodě po tisíciletí, a na druhou stranu jsou zde rostliny, které jsme vyšlechtili. Semena přírodních rostlin klíčí a rostliny pak zpočátku rostou poměrně pomalu, protože si musí nejprve zajistit dostatek vláhy. V první fázi jejich růstu proto věnují většinu energie právě na růst kořenů. V přírodním společenství jsou malé rostliny běžně přerůstány většími, které označujeme jako plevel a tato vlastnost je pro přírodní rostliny v trávníku, který je v dobré kondici, znevýhodňující.
Jsou nějaké problémy, se kterými bychom měli pri zakládání takové louky již předem počítat?
Zapěstovaný trávník jednak nemusí dosetým semenům a maličkým rostlinám nechat dostatek prostoru nebo jim neumožní dobré zakořenění. Jiná situace je, když je trávník ve špatné kondici, jsou na něm holá místa, potom je to právě ta vhodná plocha pro doplnění semen právě těchto rostlin. Pro takový výsev je vhodné holá místa lehce pohrabat, aby se půda mírně narušila a semínka se dobře uchytila. Pak už následuje doba přibližně tří týdnů, kdy se objevují první rostlinky, například jeteloviny. Ostatní rostliny mohou vyrůst i za několik měsíců. Zcela nejlepší je ale varianta, kdy budeme louku zakládat po předchozím odstranění bývalého trávníku. Luční rostliny tak mají ideální podmínky a nemusí se prosazovat v zapojeném trávníku.
Je tedy nutné luční rostliny do trávníku minimálně dosít - nestačí rávník méně sekat a počkat, až se takové rostlinky objeví samy?
Možné to je, příroda má ráda pestrost a časem se i tyto rostliny objeví. Je to ale otázka delší doby, protože při takovém systému bychom čekali klidně pět až deset let, podle toho, kde bychom takovou louku chtěli založit. Poblíž přírody na okraji vesnice to půjde rychleji než v centru města. Jde o to, že i když například semena pampelišek mají díky známému chmýří možnost přenosu vzduchem, další rostliny takovou výhodu nemají a vysévají se jen v okolí. Pokud nejsou v blízkosti tak zvané zdrojové plochy, je jejich šíření mnohem složitější a pomalejší. Jsou to třeba jeteloviny nebo hluchavkovité rostliny, jako je šalvěj, kopretina a další. Proto je možné raději tato semena dodat trávníku výsevem.
Kde si můžeme takovou louku zřídit? Má to nějaká jasně daná pravidla?
Na zahradě tam, kde si ji přejeme. Ve městech ale žijí i lidé, kteří nejsou ochotni přijmout takovou přírodní podobu luk a upřednostňují upravené trávníky. Na druhou stranu je také hlavně nyní velkou výhodou květnatých luk skutečnost, že nepotřebují závlahu a lépe zvládají suchá období. Ve městech se místo pro luční květiny naskýtá hlavně tam, kde není trávník příliš intenzivně využíván a není možné takové místo v létě zavlažovat.
Jaké vidíte další rozdíly mezi loukou a pravidelně udržovaným trávníkem?
Louky samozřejmě poskytují lepší podmínky pro život nejrůznějších živočichů, jde o potravu i úkryt, ale právě také o využívání půdní vlhkosti. Rostlina většinou tak, jak vypadá nad povrchem půdy, podobně vypadá i pod ním. Když si tedy představíme udržovaný trávník, můžeme odhadnout, jak vypadá pod povrchem. I tady je hustá spleť kořenů, které mohou dokonce bránit prosakování vody do hlubších vrstev. V tom je luční porost výhodnější.
Řekněme, že se pro založení takové louky rozhodneme. Jak se o takový porost máme zpočátku i následně starat?
O květnatou louku se budeme starat stejně, jako se o louky pečovalo již v minulosti. Sekat budeme dvakrát, maximálně třikrát do roka, posečený materiál můžeme usušit zvířatům na krmení nebo jej odvezeme. V počátku, tedy v době zakládání takové louky, ale musíme rozhodně sekat častěji. Záleží na výchozím stavu porostu nebo i půdy. Často se stává, že je na trávníky nebo i k novostavbám navážena skrývka ornice a spolu s ní se sem dostává i neznámý obsah semen. Jsou to bohužel často velmi agresivní a konkurenčně zdatné plevele, protože na poli prošly poměrně velkým výběrem přes velmi účinné herbicidy. Jsou to tedy ty skutečně nejodolnější plevele. Zbavit se jich je potom velmi složité. Můžeme zmínit například pcháč oset nebo širokolisté šťovíky. Tyto plevele nejsou luční rostliny schopné zlikvidovat, ale zase jsou citlivější právě k častějšímu sečení.
Stále hovoříte o častém sečení. Mnoho lidí by si ale patrně představovalo, že přírodní louky dosáhneme právě tím, že sekat nebudeme. Jak si to máme vysvětlit?
Když se ohlédneme hluboko do historie, uvědomíme si, že naše krajina byla původně vlastně lesem. A příroda má tendenci vracet se ke své přirozené původní podobě. Pole, louky a podobně jsou stále umělá společenství, které si přizpůsobuje člověk. Luční květiny a další rostliny jsou tedy již přizpůsobené životu na holých místech, která vytvářela nejprve stáda divokých zvířat a potom i člověk. Snahou těchto rostlin je tedy tvorba hmoty, kterou sice zvířata spasou, ale zároveň s tím spasou i mladé stomky, a tím zpětně rostlinám poskytnou prostor pro jejich další růst. To samé se děje i v dnešní době, když se někdo rozhodne, že nebude porost sekat. Stejně jako v minulosti, i nyní sem nalétají a napadají semena stromů a tento porost se během několika let začne proměňovat v křovinaté prostředí, v němž budou převládat vyšší a konkurenceschopnější rostliny. Tato vyšší druhová pestrost a květnatost se tam ale bude vytrácet.
Na co dalšího bychom se měli při proměně trávníku na květnatou louku připravit?
Hlavně na to, že jde o mnohem pomalejší proces než při zakládání trávníku. Je to přírodnější varianta porostu a tam je potřebný čas delší. V průběhu přeměny bychom, jak bylo řečeno, měli porost častěji sekat a hlavně jej nebudeme mulčovat. Při této metodě vzniká při rozkladu materiálu hlavně dusík, který podporuje růst trav na úkor lučních rostlin. Musíme také počítat s tím, že chceme mít na zahradě nebo v parku přírodní rostliny, které nejsou “ochočené” a mají jiné vlastnosti a požadavky než trávník. Kdybych měla louku přirovnat ke zvířeti, byla by to kočka. Je to porost, který je díky tomu, že jej lidé sečou nebo jej necháváme spásat, tam, kde by jinak byl les. Na druhou stranu si ale jde svou vlastní cestou. Právě jako kočka - přijde za námi, ale pokud chce, zase odejde. O louku se také nemusíme starat neustále, ale péči potřebuje. Naopak trávník je tak trochu jako pes. Mnohem lépe “poslouchá”, lépe se ovládá, ale také vyžaduje mnohem více péče. Jaký porost na zahradě nebo v parku zvolíme, záleží už na každém z nás. Vždy bychom ale měli pamatovat na rozdíly mezi nimi a účel, k jakému chceme danou plochu využívat.
KAM DÁL: Miss Spergerová: Každý úspěch je něčím vykoupen. Ten můj ztrátou soukromí, závistí a přetvářkou
