Herečka, která se proslavila rolemi chápavých matek, které přijmou do svého srdce jak vlastní, tak i cizí děti, se narodila v Praze na Smíchově v roce 1885. Oproti mnoha jiným hercům, kteří se k této profesi dostali víceméně náhodou, toužila Antonie Nedošinská, tehdy ještě Valečková, po herecké slávě už odmalička. Ale jak už to bývá, rodiče - a zvláště její matka - takovým snem nadšeni nebyli. A tak se mladá Antonie vyučila švadlenou. Jenomže láska k divadlu odolala i rodičovskému kázání a dívka se přidala ke kočovné divadelní společnosti. To už za sebou měla hodiny herectví, na které začala docházet ve třiadvaceti letech.
Kočovnický život
Kočovné divadlo dalo Antonii Valečkové nejen mnoho zkušeností, ale také její životní lásku a budoucího manžela Jiřího Nedošinského. Jako ochotnický herec chápal její lásku k divadlu a dokonce se ke kočovné společnosti přidal a zanedlouho byla také svatba.
Švandovo divadlo a životní neštěstí
Pro manžele Nedošinské bylo sice kočovné divadlo osudným, nebýt jej, nikdy by se patrně nepoznali, ale celý život cestovat přece jen nechtěli. Štěstí jim přálo a brzy získali místo ve Švandově divadle ne Smíchově - a opět oba dva. Antonie zanedlouho musela zvládnout a skloubit život herečky a matky, což by pro ni nebylo nijak příliš složité, protože v obou rolích se pohybovala jako ryba ve vodě. Neštěstí však ani tentokrát nechodilo po horách, ale po lidech, a Antonie po čtyřech letech angažmá ve Švandově divadle ovdověla a poté se již nikdy znovu nevdala. Bylo to v roce 1923 a i přes všechny problémy se Antonii Nedošinské dařilo na jevišti natolik, že v roce 1928 dostala nabídku, která se neodmítá, a odešla do Národního divadla. To už ji ale znal i filmový svět.
Matka doma i ve filmu
Film si Antonii Nedošinskou oblíbil stejně jako její divadelní diváci. Role přívětivých a chápavých matek, které pro svoje děti udělají všechno na světě, stejně jako časté propojení této úžasné herečky s jejím filmovým manželem Theodorem Pištěkem byly sázkou na jistotu. Jejich “manželství” vydrželo plných pětadvacet let a diváci ten soulad oceňovali. Dokonce byla Antonie Nedošinská a Theodor Pištěk v anketě, kterou vyhlásila Česká televize, zvoleni nejoblíbenější hereckou dvojicí století. Dodnes se tak můžeme alespoň občas potěšit takovými filmy, jako jsou snímky Studentská máma, Madla z cihelny, Poslední Podskalák, Madla zpívá Evropě a dalšími. Jistě - dnes již tyto příběhy mohou působit naivně, ale tehdy šlo o hity, které vyprodávaly kina. My se na ně podíváme s úsměvem a můžeme si představovat, jaký byl tehdy svět. Alespoň ten filmový.
Byla dobrosrdečná i ve skutečnosti
Filmů, v nichž můžeme dodnes obdivovat herecké umění Antonie Nedošinské, které často výrazně převyšovalo i výkony některých jejích hereckých kolegů a dávají nahlédnout nejen do duše postav, jež ztvárňovala, ale také do jejího vlastního srdce, je na osmdesát. Stejně milá a empatická jako ve svých filmech byla také ve skutečnosti, což ji velmi sbližovalo hlavně s mladšími herci v Národním divadle. Zde měla po svém příchodu v roce 1928 nejprve problémy s kolegy zvučných jmen, kteří ji často nemohli “odpustit” její filmovou kariéru a úspěchy před kamerou, kterými se oni pochlubit nemohli. Zajímavostí z filmového světa kolem Antonie Nedošinské je jistě také skutečnost, že na rozdíl od mnohých jiných hereček, které se celý život musely potýkat s drastickými dietami, ona naopak získávala role díky svojí kypré postavě, která dobře souzněla s charakterem postav, jež ztvárňovala.
Raději skončila, než by se zaprodala německému filmu
Hereckou kariéru Antonie Nedošinské ukončila druhá světová válka. Vlastně se k tomuto kroku rozhodla sama v obavě, aby se nemusela zaprodat německému filmu, což všem předním hercům hrozilo a většinu z nich to také ve větší či menší míře neminulo. Válku tedy tato herečka přečkala v ústraní a po jejím skončení se objevila ještě ve snímku Čapkovy povídky a potom už ji zlomilo nemocné srdce.
KAM DÁL: Třídenní puč v Sovětském svazu byl potlačen, ale Michail Gorbačov o svoji prezidentskou funkci přece jen přišel.
