Všude dobře, doma tchyně: vtipy o tchyních jsou s námi od nepaměti. Mohou matky našich partnerů za svoji pověst?

Ale jistě, maminko, zase máte pravdu - jako vždycky...
 

Většina z nás máme svoji tchyni. Jedni si ji nemohou vynachválit a mluví o ní jako o mamince, jiní ji nemohou přijít na jméno a představa odpoledne stráveného v její společnosti jim způsobuje minimálně kopřivku. A tak není divu, že se právě na tchyních lidová tvořivost doslova vyřádila…

Mohou tchyně za to, že jsou značnou částí snach a zeťáků tak neoblíbené? Svým způsobem asi ano, hlavně v případě, kdy se nemohou od svého potomka odtrhnout a snaží se jeho život a štěstí řídit i v době, kdy už má svého vlastního partnera nebo dokonce rodinu. Přespříliš starostlivé matinky pak opravdu mohou působit v takovém vztahu jako odjištěný granát, který může bouchnout docela kdykoliv.

Svoje příbuzenstvo bych nevyměnil za nic na světě... Takže když chtěli výkupný za tchyni, nic jsem jim nedal!

Matka na celý život

Abychom ale neházeli všechny tchyně do jednoho pytle (i když možná právě to by si mnozí ve vtipech přáli), jsou i takové, které si zavržení rozhodně nezasluhují. Umí posoudit, kdy je jejich pomoc nebo rada vhodná a žádaná,a v ostatních chvílích se drží stranou a “mladým” do života nezasahují. Možná by si to přály dokázat i některé ostatní,

Prosí chlápek ďábla: "Klidně ti upíšu duši, jen mne zbav tchyně."
"Tak to nepůjde, my máme zakázáno dělat dobré skutky!"

ale povaha a přesvědčení jim zkrátka nedá přestat o potomka tak úzkostlivě pečovat. A z toho pak logicky vzejde averze u jeho partnera. Zavržené tchyně se mohou uklidňovat představou, že i jejich snacha se jednou ocitne ve stejné situaci a pak se karta obrátí.

Tchánové jsou na tom lépe

Je zajímavé, že tchýním se dostává tolik pozornosti - právě ve vtipech, ale i ve filmech nebo dokonce v psychologických příručkách. Po tchánech jako by se

"Vždy, když se hádám s tchyní, poslední slovo je vždy moje!"
"A co jí říkáš?"
"Ano, maminko!"

slehla zem. Čím to je? Pravděpodobně tím, že muži mají ke svým potomkům většinou docela jiný vztah, lépe dokáží přijmout skutečnost, že už je čas na to, aby se osamostatnili a “vyletěli z hnízda” se vším všudy, tedy i s odpovědností za svoje vlastní rozhodnutí a případným rizikem nezdaru. To matka většinou nechce dopustit a podvědomě se snaží své dítě chránit před nepřízní osudu, byť by si ji měla vybájit. A pokud by měl být tím kritickým bodem partner milované dcery nebo syna - pak není nic, co by matku-tchyni zastavilo v boji za jeho štěstí. A malér je na světě.

„To je dobře, babi, že jsi přijela,” povídá malý Pepíček. „Opravdu? A proč?” ptá se babička.
„No, táta říkal, že ke štěstí nám tu chybíš už jen ty...”

Hlavu vzhůru

Takže tchyně, které svoji roli zvládáte, a není vás rozhodně málo, pokuste se povznést nad vtipy, které kolují. Ostatně další jsou o blondýnách, o manželkách, o policajtech nebo o lékařích. Zkuste se zasmát a třeba i trochu zapřemýšlet, jestli jste v tom opravdu tak nevinně… A hlavu vzhůru. Pokud váš zeťák ještě vypráví vtipy o tchyních, není to tak zlé. Horší bude, až nebude chtít o tchyni ani mluvit, ani slyšet. 

KAM DÁL: Dobrosrdečná matka Antonie Nedošinská si získala srdce každého diváka. V životě si ale prošla těžkým obdobím.

Klíčová slova: