Největší město co do krásy. Unikátní středověký text z pera židovského kupce o Praze

Ibráhím ibn Jákúb se v Praze pohyboval v roce 965 či 966
 

Jeden z těch úplně nejstarších dochovaných spisů, který hovoří o Praze, je paradoxně z pera cizince. Nešlo však o návštěvu ze sousední země, ale o unikátní kronikářský vhled židovského arabsky mluvícího kupce Ibráhíma ibna Jákúba. Byť se nejedná o rozsáhlý text, je přece jenom jeho hodnota k nezaplacení.

Prvně je nutné podotknout, v jaké době se nacházíme. Ibráhímova cesta po střední Evropě doložená v jeho spisech pochází z roku 965 a 966. Tím, že se během svých cest tento židovský arabsky mluvící kupec z al-Andalusu (muslimské označení pro Pyrenejský poloostrov) ocitl i na několik týdnu v Praze, historikové tak získali do ruky zcela unikátní popis města, který je dodnes pokládán za úplně nejstarší. Co se v něm píše?

Největší město obchodu

O tom, že se Praha stane významným centrem Evropy, se rozhodovalo na konci 9. století. Tehdy si ji za svoje sídlo vybrali Přemyslovci, kteří zde začali budovat české knížectví. To se rozvíjelo na obou březích Vltavy a k hradištím se později připojil i hrad. Ve 13. století se Praha proměnila na opevněné vrcholné středověké město. Obrovský rozvoj se odehrál následně hlavně za vlády Karla IV.

Nejstarší slovanské osídlení se soustředilo někdy v 6. století v oblasti dnešního Veleslavína. V následujících dvou stech letech však vznikla další hradiště, ale po osídlení oblasti současného Pražského hradu jejich význam zcela opadl a postupně zanikala.

Už v roce 885 na Pražském hradě vznikl kostel zasvěcený Panně Marii, což byla jedna z nejstarších staveb tohoto typu v Čechách. Když se podíváme na rozvoj města v 10. století, tak je nutné zmínit existenci obchodnické osady v oblasti Malé Strany a vybudování rotundy sv. Víta na Pražském hradě. V druhé polovině desátého století vznikl Vyšehrad.

Praha roste a spolu s tím i vliv křesťanství a vznikají první kláštery, jako byl ten břevnovský a jiřský. Konečně se tak nacházíme v době, kdy do Prahy přicestoval právě zmíněný kupec Ibráhím ibn Jákúb a podal první písemné svědectví.

První detaily z Prahy

Kupec či diplomat? Zcela pochopitelně se kolem Ibrahíma díky době natolik vzdálené rojí spíše otazníky než odpovědi. Z jeho dochovaných zápisků je však něco přece jenom čitelné. Nejdříve doputoval po souši z Cordóby do francouzského Bordeaux, odkud se nalodil a plul Atlantikem až do Severního moře.

Že se pravděpodobně jednalo o diplomatickou cestu, naznačuje fakt, že v Magdeburku byl přijat na audienci císařem Otou I. Existuje názor, že byl Jákúb ve službách córdobského chalífy Al-Hakama II. a měl Evropou roznášet jeho poselství.

Ibrahím neměl žádné velké literární ambice, ale i tak se z jeho zápisků dochovaly některé úryvky, které se v průběhu času objevovaly v pracích jiných autorů. Kromě popisu jižní Evropy zde najdeme i nejstarší dochovaný popis středověké Prahy.

“Město Frága je vystavěno z kamene a vápna a je největším městem co do obchodu,” popisuje Ibrahím své zkušenosti z našeho současného hlavního města České republiky. Dle jeho poznámek je patrné, že v této době do města přicházeli Rusové, Slované z Krakova, židé i muslimové, a to hlavně kvůli obchodu. Díky těmto poznámkám se také dozvídáme, že se v Praze prodávali otroci, cín, kožešiny a samozřejmě potraviny.

V několika útržcích se také dozvíme, jak se tehdy ve městě platilo. Na pražském tržišti se směňoval 1 denár za 10 plátének, což bylo běžné platidlo, z jehož názvu pravděpodobně vychází současné slovo platit. Poukazoval také na fakt, že obyvatelé země Bohemia jsou snědější s černými vlasy a na světlý typ člověka se narazí jen zřídka.

KAM DÁL: Tajemné Zátory: zmizelá pražská čtvrť mohla být nejkrásnějším místem města.

 

Klíčová slova: