V roce 1420 se Jan Žižka se svými věrnými pohyboval na jihu Čech, kde bojoval tou dobou hlavně s Oldřichem II. z Rožmberka a jeho železnými pány. Bitvě u Panského Boru předcházelo úspěšné tažení husitského vojska krajem. Vítězství Žižkovy oddíly neminulo ani v Lomnici nad Lužnicí, ani v Nové Bystřici nebo v obci Trhové Sviny...
Dobít a vypálit
A tak se stalo, že se vojevůdce se svým oddílem dostal právě až k Panskému Boru, kde i přes silnou obranu dobyl a vypálil tamní tvrz. To ale, jak se později ukázalo, měla být poslední kapka, kterou přetekl celý pohár. Právě v té době se již k místu doposud posledního střetu husitů s obránci rožmberského majetku blížilo vojsko katolických pánů. V jeho čele stál mladičký Oldřich II. z Rožmberka, který měl po svém boku spojence Bohuslava ze Švamberka a dokonce i Zikmundovy žoldnéře.
Ideální pozice
Žižka musel jednat rychle. Jak byl zvyklý z minulých úspěšných bitev, jedním z nejdůležitějších momentů přípravy na další střetnutí je výběr místa. A tak se se svými věrnými přesunul na vyvýšené místo ke kostelíku svaté Máří Magdalény, obehnaného hřbitovní zdí, kde okamžitě navíc vystavěli svoji pověstnou a v té době jen těžko překonatelnou vozovou hradbu. A byla to šťastná volba…
Bojoval s dítětem?
Za povšimnutí jistě stojí skutečnost, že samotnému Oldřichu II. bylo v té době pouhých sedmnáct let. Z dnešního pohledu bychom tedy mohli konstatovat, že Jan Žižka bojoval proti teenagerovi. Ten měl ale za sebou oporu nejen vlastního, ale i dalších vojsk. Kromě toho ale už nebyl žádným dítětem, měl za sebou například útok na Tábor, který mu na oblíbenosti u husitů rozhodně nepřidal a přispěl tak i k rozhodnutí o dalších útocích na rožmberský majetek.
Zdrojů je dostatek
O bitvě u Panského Boru se dochovalo poměrně dost historických zmínek, které se ve svém popisu příliš neliší. Lze tedy předpokládat, že popis události, který mají historikové k dispozici, je poměrně přesný. Co se tedy 12. října roku 1420 nedaleko Horažďovic stalo? Žižkou zvolené místo dávalo husitům i přes jejich početní nevýhodu dobrou výchozí obrannou pozici. A tak i když Oldřichovo vojsko posílené spojenci bojovalo ze všech sil, byli to nakonec oni, kdo opustili bojiště jako poražení, ačkoliv podle dobových pramenů bylo na obou stranách mnoho padlých bojovníků. Jedna z dochovaných listin se dokonce blíže zmiňuje o počtech padlých, přičemž Žižkovu vojsku přisuzuje na tisícovku zemřelých bojovníků, panskému vojsku pak trojnásobek.
Ztráty i posily
Bitva u Panského Boru byla jedním z důležitých střetnutí husitů s jihočeskými šlechtici v boji o nadvládu nad územím. Zvítězil, ačkoliv se musel postavit nejsilnějšímu vojsku, které bylo možné v té době a oblasti postavit. I přesto ale musel po skončení bitvy odejít do Písku, kde se husité “léčili” z utrpěných ztrát na životech svých spolubojovníků. Žižkovu armádu bylo nutné přeorganizovat také z toho důvodu, že někteří již dále bojovat nechtěli. Brzy byly ale stavy husitů doplněny a jejich počet dokonce výrazně převýšil ten bývalý, a to hlavně díky pražským posilám. Již 1. listopadu téhož roku tak mohli husité svést další vítěznou bitvu, tentokrát s vojsky Zikmunda Lucemburského, který se pokusil vyprostit Vyšehrad z husitského obležení.
KAM DÁL: Emanuel Swedenborg byl geniální vědec i šílený jasnovidec. Odhalil královnino tajemství a předpověděl vlastní smrt.
