Praha je světově unikátní město. Neporušené velkým bombardováním během první či druhé světové války si zachovalo z velké části své hlavní architektonické poklady z minulosti. Centrum města je v podstatě nedotknutelným muzeem architektury a když se zde občas objeví nová budova, musí být velmi skromná ve své realizaci. Ctít okolí a být konzervativní. Taková je moderní architektura, kterou můžeme poskromnu vídat v hlavním městě. Kdo alespoň na úkor odvahy zvolil natolik chytrá řešení, že se na nové domy můžeme koukat s obdivem a chválou?
Národní technická knihovna
V dejvickém kampusu ČVUT se nachází jedna z nejpovedenějších architektonických realizací za posledních dvacet let. Národní technická knihovna je zároveň jedním z těch největších architektonických projektů, který snese přísná měřítka, a zároveň jde o budovu sloužící veřejnosti. Nejedná se tak o kancelářskou budovu či developerskou zástavbu. Slouží veřejnému životu a primárně studentům.
Studio Projektil využilo zdejší parcelu čistě, skromně, a to i navzdory tomu, o jak velkou budovu se jedná. První parto částečně slouží jako galerie, městská knihovna, ale také kavárna se zahrádkou. Zároveň se jedná průchozí halu a skrytý veřejný prostor s odpočívadly. Samotná knihovna má vstup nenápadný a do velkorysé haly se dostanete skromným schodištěm. Po odhalení celého vnitřku budovy vás jistě zaujmou společenské karikatury od umělce Dana Perjovschiho. Zvenku velmi minimalisticky vytvořený kryt budovy je doplněn o vtipnou grafiku ohledně výšky a šířky stavby.
Národní Drn
Architekt Stanislav Fiala se v Praze postupně stále více rozrůstá do různých čtvrtí. Kancelářské budovy, sídla firmy, golfové centrum, rodinné domky a citlivé, ovšem autorsky dominantní rekonstrukce. To jsou ve stručnosti nejvýznamnější žánry, kterými se architekt roku 2020 zabývá. Ta nejoceňovanější realizace není otevřená nikterak dlouho a přitom stojí na adrese, kde tento dům rozhodně nepřehlédnete.
Na Národní třídě vyrostl Drn. Budova v místech, kde byla dlouho proluka a velmi populární street art kresba na zdi. Převážně kancelářská budova zároveň vytvořila nový průchod z ulice, kde sídlí Galerie Zdeňka Sklenáře, restaurace, coworking place a hospoda. Celá stavba pracuje s propojením původních prvků, které byly při realizaci nalezeny. Trámy, zábradlí, staré se kombinuje s novým a celá architektura kouzlí s nápady, které jsou v každém patře a v každém detailu.
DOX
Centrum současného umění DOX se otevřelo už v roce 2008. O rok později bylo nominováno dokonce na prestižní architektonickou cenu Miese van der Roheho. Ivan Kroupa vytvořil navenek neexponovanou budovu, která skrývá ladné bludiště interiéru a rozsáhlých galerijních prostor. Minimalistický vzhled dává prostor vyniknout několika uměleckým dílům, která zde zkrášlují bílou plochu.
Kouzlo celé budovy je schované v jednoduchosti a zvláštně nesourodém propojení několika pater budovy. DOX můžete navštívit za život hned několikrát a můžete si být jisti, že se v něm vždy ztratíte. V souvislosti s uměním je to však záměr architekta, který zde opravdu vytváří hru na bludiště.
KAM DÁL: Monumentální vodárna v centru Prahy. Její architekt si musel uhájit projekt před socialistickým režimem.
