Smrti malého Kennedyho by dnes lékaři zabránili. Dokáží operovat i půlkilové předčasně narozené děti

Za první republiky se o předčasně narozené děti staraly porodní báby, neexistovaly inkubátory
Zobrazit fotogalerii (3)
 

V současné době se odhaduje, že během jednoho roku se u nás narodí předčasně asi 9 000 dětí. Zhruba před patnácti lety to bylo každé dvacáté dítě, nyní to vychází zhruba na každé dvanácté. Jejich počet však stále narůstá. Pro představu: za rok se musí naši neonatologové postarat o zhruba 800 dětí s váhou pod 1 000 g. Jak se péče za poslední roky změnila?

Za první republiky se o předčasně narozené děti staraly porodní báby. Neexistovaly inkubátory, ale ony nějak tušily, že největším problémem je nedostatečná termoregulace a ztráta tělesné teploty. Takže dítě dávaly do krabice s otrubami a na vyhasínající kamna. Později se tyto děti balily například do vaty a uložily do blízkosti trouby. Všechno fungovalo za předpokladu, že dítě umělo samo dýchat a přijímat potravu.

Malý Kennedy nepřežil

K velkému rozvoji moderní neonatologie došlo až mnohem později. Impulsem bylo úmrtí Patricka Kennedyho v roce 1963 – syna Johna Fitzeralda Kennedyho a Jaqueliny Kennedyové. Patrick se narodil císařským řezem asi 6 týdnů před očekávaným termínem porodu, vážil více než 2 000 g a rychle byl přepraven k léčbě do nemocnice v Bostonu, kde bohužel pouhých 36 hodin po narození zemřel.

Hlavní příčinou jeho smrti byl syndrom dechové tísně, který byl popsán v 50. letech. Jedná se o onemocnění plic nezralých dětí, které ještě nejsou dostatečně vyvinuty. Uvnitř plicních sklípků chybí určitá látka, tzv. surfaktant, která snižuje povrchové napětí, ulehčuje dýchání a zlepšuje okysličení organismu.  

Dnes víme, že velmi dobré šance na přežití s dobrým neuropsychickým vývojem mají už děti narozené v pětadvacátém týdnu těhotenství.    

Malý Kennedy byl léčen v hyperbarické komoře, což se tehdy běžně dělalo. Principem komory bylo dodat větší porci kyslíku do tkání, ale i to se ukázalo jako nedostatečné. A právě jeho smrt vedla k investicím a začalo se uvažovat více o tom, jak syndrom dechové tísně léčit. Je to totiž právě dýchání, které určuje, jak bude další péče o nezralé děti vypadat.  

Surfaktant i kortikosteroidy

Nezralé plíce mají méně plicních sklípků, mají méně surfaktantu a díky tomu častěji kolabují a tvoří se v nich membrány, které znemožňují okysličení organismu. Takové děti je pak nutné ventilovat uměle. Na začátku se používala ventilace pro dospělé, ale velmi rychle vznikly i speciální přístroje pro děti. Aplikace zvýšeného tlaku do plic pomáhala udržet některé plicní sklípky otevřené, ulehčila nezralým dětem dýchání a více jich přežívalo.

Obrovský posun nastal v roce 1980. Na svět přišel nový lék – surfaktant. Látka přirozeně přítomna v plicích byla extrahována ze zvířecích plic. Snižuje povrchové napětí v plicních sklípcích, zabraňuje jejich zavírání a v terapii syndromu dechové tísně se používá dodnes.

Dalším velkým krokem dopředu byla aplikace kortikosteroidů. Pokud se podají těhotné ženě před předčasným porodem a ona do týdne porodí, podpoří rychlejší zrání plic plodu i jiných systémů, způsobí uvolnění surfaktantu a zvyšují šance na přežití dítěte.  

Dokážeme dříve zhola nemožné

V devadesátých letech se velmi rychle rozvíjely možnosti umělé plicní ventilace. Došlo také k výraznému posunu ve vývoji inkubátorů, které mají více funkcí, víme mnohem více o výživě, kterou potřebují předčasně narozené děti, ať už se jedná o výživu do žíly, nebo přímo do střeva.

V dnešní době je zcela samozřejmé, že v případě potřeby může i dítě o váze 500 gramů podstoupit operační zákrok. Běžné těhotenství trvá zhruba 40 týdnů. Před 20 lety jsme měli snahu zachraňovat děti narozené o 8-12 týdnů dříve. V současné době umíme zachránit děti narozené i okolo 23.- 24. týdne těhotenství, i když tam bývá výsledek naší péče dlouho nejistý. 

Současným trendem v péči je snaha napodobit přirozený fyziologický vývoj. Dětem podáváme mateřské mléko co nejdříve po narození. Vzhledem k tomu, že předčasně narozené dítě neumí dobře sát a polykat, dostává výživu sondou přímo do žaludku. 

Dnes se snažíme miminka co nejméně vyrušovat a preferujeme klokánkování, kdy je takto malé dítě i se všemi "hadičkami" a přístroji u maminky na prsou.

Rodičovské organizace pomáhají

Obrovský vývoj je taktéž zaznamenán ve vzniku rodičovských organizací, jakými jsou například rodičovská organizace Nedoklubko, která sdružuje rodiče nedonošených dětí a pomáhá především sdílením svých vlastních příběhů. Poskytují taktéž rady, informace a zkušenosti. Nedoklubko dává víru a naději, že v tom nejste sami.

Stejně tak nastal obrovský přelom ve velikosti plenek. Dříve jsme dětem dávali nejmenší možné plenky, které se různě nastřihávaly a ohýbaly tak, aby se do nich miminko vešlo. Ovšem takto malým dětem byly plenky často až po ramínka, tudíž do nich vlezlo úplně celé. Dnes už jsou dostupné plenky pro předčasně narozené děti, které pomáhají podpořit zdravý vývoj a přesně kopírují tvar těla.

Co přinese budoucnost?

Určitě do oboru zasáhne genetika. Na základě genetických předpokladů budeme moci ušít léčbu více na míru s lepšími výsledky.

Ideální by byla umělá děloha. Pokud jste se právě zasmáli - pozor, i ta už je vymyšlená. Momentálně je vytvořen experimentální model a testuje se na jehňatech. Teď už jen zbývá si přát, aby se k nezralým dětem dostala co nejdříve.

KAM DÁL: Inspirace u našich sousedů: Polská a česká kuchyně je něco úplně jiného.