Svoje dítě jsem chtěla nechat v porodnici, říká Petra. Poporodní deprese jsou bohužel časté, co s tím?

Mateřství se může vinou poporodní deprese proměnit v noční můru
 

„Já to dítě nechci, nedokážu a vlastně ani nechci se o něj starat.“ Přesně takové pocity podle svého vyprávění prožívala po porodu dnes padesátiletá paní Petra, která se ale na své první dítě celých devět měsíců velmi těšila. To, co se stalo po jeho narození, s ní otřáslo a sama nedokázala pochopit, proč se její city k novorozenému synovi tak liší od očekávání… 

Trvalo to několik krutých týdnů, než se dokázala se svým mateřstvím smířit, než se odhodlala zůstat se synem několik hodin sama a pečovat o něj, ale pak už bylo všechno v pořádku. Měla to štěstí, že její partner i širší rodina pochopili, s jakými hrůzami se musí potýkat, a byli jí nablízku a oporou. S poporodní depresí se ale rozhodně nesetkala jen ona sama. Proč se to děje a jak takové ženě pomoci nebo se dokonce těžko ovlivnitelnému stavu pokusit předejít? Odborníci mají několik rad. 

Žena ztrácí sama sebe

Nejprve je třeba si uvědomit, co všechno se s psychikou ženy stane. V okamžiku porodu přestává být jen sama sebou, stává se matkou a jestliže doposud žila hlavně svůj vlastní život, od této chvíle začíná z většiny žít život svého dítěte, za nějž nese odpovědnost, které (i když si to třeba chvíli neuvědomuje) bezmezně miluje. Přestává být sama sebou a tento okamžik někteří psychologové označují za jakousi smrt vlastní identity.

 

Muka místo štěstí

Není proto divu, že se na takový zlom může jen velmi těžko připravit. V prvních chvílích dokonce může místo těch nejkrásnějších dnů svého života prožívat jen těžko představitelná muka. Poporodní deprese není problémem, nad kterým bychom měli mávnout rukou.

Bohužel v mnoha rodinách jsou problémy novopečených matek přehlíženy a případné psychické potíže jsou dávány za vinu probdělým nocím, ztrátě kontaktu s kamarádkami, počáteční neobratnosti v péči o dítě a podobně. Tak jednoduché to ale není.

Nelze nad tím mávnout rukou

V případě, že se poporodní deprese objeví, není možné jen tak čekat, až “to přejde”. Jenomže rady zkušených žen, spočívající v konstatování, že si mladá matka musí zvyknout a hlavně se má uklidnit, protože jinak přenáší svůj stres na dítě, může jen přilít olej do už tak mohutně planoucího ohně. Taková matka se pak bude cítit ještě horší, bezmocnější a osamocenější ve svých problémech. A to je právě ta bájná cesta do pekel. 

Nevyhýbá se ani manažerkám

Důležité je, aby si okolí novopečené matky uvědomilo, že pokud není schopná postarat se o své dítě, nejde o lenost a už vůbec ne o stav, který by dokázala ovlivnit vlastní vůlí. Výčitky, zloba nebo předkládání příkladů jiných lepších matek tady rozhodně nepomůže a povede jen ke zhoršení stavu.

Není přitom vůbec důležité, o jak psychicky silnou ženu za běžných okolností jde. Poporodní deprese se dokonce často týká i doposud velmi úspěšných žen s dobrou kariérou, které ale měly dokonalou vládu nad svým životem. Příchod dítěte však změnil všechna zažitá a doposud fungující schémata a o to horší to může být.

Pochopení, pomoc a trpělivost

Co tedy vlastně může takové ženě v jejím trápení podle odborníků opravdu pomoci? Jednoznačně porozumění, citlivý přístup a podpora, která přesahuje pouhé konstatování, že “je to normální a brzy takové pocity odezní”. Žena, která se s poporodní depresí potýká, není v takových dnech ani schopna racionálně zhodnotit, jak se její stav bude pravděpodobě vyvíjet. Má obavu, že se nedokáže postarat o dítě, že jako matka selže a nevidí žádné východisko. Psycholožka Terri Apter z Newnham College v Cambridgi doporučuje hovořit s takovými matkami například o době, kdy bude dítě už natolik samostatné, že si bude moci žena odpočinout. Je to sice v tu chvíli ještě vzdálený svět, ale pro uklidnění psychiky mohou být takové promluvy prospěšné. Nesmírně důležitá je také trpělivost ostatních členů rodiny. Není to jednoduché, ale pro úspěch nezbytné.

Kdy vyhledat odbornou pomoc? 

Jestliže je žena alespoň částečně schopná postarat se o dítě, i když s problémy, je podle psychologů dobré o jejích obavách s pochopením hovořit a být ji v rodině oporou, pomoci s dítětem, nechat prostor i pro ni samotnou. Jsou ale také případy, kdy není matka v tomto stavu schopná ani běžných úkonů. Taková deprese už samozřejmě vyžaduje pomoc odborníka a není co odkládat. To ale neznamená, že se tím rodina zbaví své role.

Stále bude pro ženu tím nejdůležitějším, aby cítila oporu ve svém manželovi, případně i v rodičích, aby jí nikdo její stav nevyčítal a aby se k ní dostávaly pozitivní zprávy. Není to jednoduché období, ale čím lepší péči a méně výčitek bude žena mít, tím má větší naději, že se svého trápení brzy zbaví a bude se moci radovat ze svého potomka i z běžného rodinného života.

Zdroj: psychologytoday.com

KAM DÁL: Whoopi Goldberg neudělá bez pomoci ani krok. Nemoc, kterou může mít každý z nás, ji dostala na kolena