Nádherná a nadaná pěvkyně Jarmila Novotná musela dvakrát utéct z vlastní země. Svět jí i tak ležel u nohou

Životní osud Jarmile Novotné komplikovalo vyhnanství
 

Byla krásná, byla nadaná, byla úspěšná… Taková byla Jarmila Novotná, jedna z našich nejlepších operních pěvkyň. Mohla by mít klidný a šťastný život, kdyby se nenarodila do doby, která takovému luxusu rozhodně nepřála. Její životní osudy se tak ubíraly hodně klikatými cestami a dvakrát ji dokonce zavedly do emigrace. Jednou před Němci a podruhé před komunisty. 

Jarmila Novotná se narodila v roce 1907 do posledního desetiletí Rakousko-Uherské monarchie. Tehdy ještě všechno vypadalo docela jinak než o pár let později. Přišla první světová válka, ale tu prožila jako malá dívka a i přes všechny problémy se rodina věnovala nejen problémům válečným, ale podporovala také svoje dítě v jeho nesporném talentu. Malá Jarmila se tak mohla od dětství vzdělávat a zdokonalovat ve zpěvu. 

Ještě že ji nevzali na konzervatoř 

Dívce bylo teprve čtrnáct let, když se poprvé pokusila překonat nástrahy přijímacího řízení na konzervatoř. Talentu sice měla na rozdávání, ale její nízký věk komisi nepřesvědčil, že by bylo možné, aby do školy nastoupila.

Rodiče se ale nevzdali a díky jejich vytrvalosti a známostem se Jarmila dostala do té nejlepší školy, kterou mohla mít. Pod svá operní křídla si ji vzala sama Ema Destinnová. Odtud už byl jen krok k dalším vynikajícím učitelům a k vlastní úspěšné dráze operní pěvkyně. Mladá Jarmila všech rad do poslední využila, jak nejlépe mohla, a vyplatilo se jí to. 

Štěstí a náhoda, nebo neobyčejný talent? 

Jak jinak než obrovskou pílí, odhodláním a díky neobyčejnému talentu se mohla ještě před dovršením osmnácti let dostat až do Národního divadla? Stalo se tak hlavně proto, že začínající pěvkyni bedlivě poslouchal a sledoval na jednom z jejích předchozích koncertů Otakar Ostrčil, tehdejší ředitel opery Národního divadla.

Dívčin hlas jej okouzlil a rozhodl se, že zkusí štěstí - její i své vlastní. Ve Zlaté kapličce pak Jarmila Novotná ihned zazářila v roli, která se hned tak někomu nenabídne - v roli Mařenky v ikonické opeře Prodaná nevěsta. 

Bez studia by to nešlo 

I když si mohla Jarmila Novotná říct, že vlastně dosáhla svého vysněného cíle, rozhodla se dále vzdělávat. Teď už měla cestu širší a pohodlnější, dokonce tak dobře vyšlapanou, že ji zavedla až do Milána na jeho nejslavnější scénu, do Mekky všech operních pěvců, na prkna La Scaly. Následovala další světová centra, ať už v Evropě, nebo i za oceánem. 

Válečné roky za oceánem

Za oceánem Jarmila Novotná - tehdy již se svým manželem Jiřím Doubkem a synem Jiřím přečkala druhou světovou válku. Z republiky narychlo odešli v březnu roku 1939 a brzy se ukázalo, že ani tam nebude mít tehdy již světoznámá umělkyně o práci nouzi. Její “služby” si vyžádala dokonce Metropolitní opera v New Yorku.

Ohromnou poctou pro Jarmilu Novotnou pak byla nabídka, aby přijala znovu roli Mařenky v Prodané nevěstě. Metropolitní opera ji nastudovala jen pro ni. A co víc - i když měla být původně tato opera provedena v němčině, s ohledem na Jarmilu Novotnou a její pochopitelnou nechuť zpívat v řeči okupantů vlastní země se Američané naučili její anglickou verzi. 

Návrat - a další odchod

Přišel konec války a Novotná - Doubková se vrátila s rodinou do vlasti. Místo radosti ze shledání ale přišlo těžké prozření. Rod Doubků byl zámožný, její manžel se dokonce honosil rytířským titulem a jeho rodině také patřil zámek v Litni. Jenomže právě ten byl ve válečných letech poničen.

Rodina se proto rozhodla se o svůj majetek jak se patří postarat, což také udělala. Jenže sotva bylo hotovo, překlopil se letopočet do roku 1948 a co se dělo dál, si může každý snadno domyslet. Zámek začali "potřebovat" komunisté pro blaho všeho lidu a šlechta u toho rozhodně nebyla vítaná. A tak Jiřinu i celou její rodinu čekalo další stěhování za hranice vlasti, která si nedokázala vážit jejího hlasu ani věhlasu. Zemřela v New Yorku v roce 1994 ve věku 86 let.

Zdroj: Wikipedia

KAM DÁL: Pavlík Morozov: Nejlepší sovětský pionýr, který udal svého otce a zaplatil za to životem. Nebo to bylo všechno docela jinak?