![](https://www.ctidoma.cz/sites/default/files/styles/image_detail/public/imgs/03/marozia.jpg "Tahle žena dokázala snad všechno. Díky ní známe pojem "pornokracie" - a to hovoří za vše...")
Marozia měla jednu ohromně výhodnou vlastnost. Díky svojí kráse a také svůdnosti dokázala (ostatně stejně jako už před ní i její matka) dokonale ovládat muže ve svém okolí. A protože se neostýchala zabrousit ani do nejvyšších pater tehdejší římské politiky, stala se z ní brzy nejmocnější žena široko daleko.
První pokusy v rodině
Jak to všechno začalo? Vlastně v rodině. Bratrancem krásné a vychytralé Marozie byl sám papež Sergius III. I když šlo o jeho sestřenici, neváhal ji přijmout za svoji konkubínu. To ji ale rozhodně nebránilo lovit muže i jinde, a tak se v průběhu svého života celkem třikrát vdala. Zda v jejích manželstvích byla alespoň kapka lásky, se asi nedozvíme, jisté ale je, že ani jednou nešlápla vedle a vybírala jen politicky významné muže tehdejšího světa. Nikdo jiný jí nebyl dost dobrý, zato po ní patrně toužili téměř všichni muži. Dokonce natolik, že ten první, Alberich ze Spoleta, si ji vzal už těhotnou a dítě pak přijal za své.
Syn jako "výtah" k další moci
Z prvního Maroziina manželství se narodil ještě druhý syn, kterého se - jak jí bylo vlastní - pokusila využít k upevnění svého vlivu na chod Říma. Podařilo se, když se mladý Alberich II. dostal do blízkosti tehdejšího papeže, jímž v té době už nebyl Maroziin bratranec Sergius, ale Jan X. S ním vyrazil do boje se Saracény a jako cenu za vítězství se mohl pyšnit titulem konzula.
Vše pro syna (a hlavně pro sebe)
Papež Jan X., který pomohl na výsluní jejímu synovi, se stal jejím úhlavním nepřítelem ve chvíli, kdy se provdala za jeho oponenta, toskánského markýze Guida. Její intriky dostaly právoplatného papeže do vězení, kde brzy po zajetí zemřel, a papežský trůn byl rázem volný. Pro koho? Přece pro toho, koho ona sama vybrala a kdo jí byl také patřičně zavázaný!
Přibližně jeden rok si tak díky ní na papežském stolci pobyl Lev VI., kterého brzy vystřídal Štěpán VII. To ale všechno byla jen příprava - v roce 931 se papežem Janem XI. díky Maroziinu vlivu stal její prvorozený syn. Jako poslušný potomek pak plnil všechna matčina přání. Římu tak v podstatě vládla sama Marozia, a to přesto, že tou dobou byla už podruhé vdovou.
Koho si tak ještě vzít za muže? Přece krále!
Žena, jako byla Marozia, přece nemohla zůstat dlouho sama. Dobře věděla, jak to zařídit, aby si jí všiml další vlivný muž. Tentokrát zamířila dokonce do královských výšin a vdala se za italského krále Huga Provensálského, mimochodem bratra svého zemřelého druhého muže. Jejich manželství tak muselo být od samého začátku poznamenáno lží, protože pravý bratr by se s vdovou po svém sourozenci nesměl oženit. Hugo tedy zapřel vlastního otce.
A pak se všechno sesypalo...
Proti tomuto spojení se ale postavil sám její syn Alberich II., a to zvláště potom, co se podnikavá novomanželka pokusila dosáhnout korunovace svého královského manžela císařem. To už bylo moc i na jejího vlastního syna. Alberich to vzal tak řečeno od podlahy - Huga nechal vyhnat z Říma a svoji matku uvrhl do žaláře a staršího bratra, toho času papeže Jana XI., milostivě “jen” internoval mimo hlavní město. Pak už mu nestálo nic v cestě a Římu vládl sám až do své smrti.
A hříšná mazaná Marozia? I když se tomu nechce věřit, z vězení se pravděpodobně dostala a přes všechno, čím a jak v životě prošla, dožila v klášteře. Pro ženu, která byla zvyklá díky vlastnímu tělu dosáhnout téměř nemožného, to musel být smutný a opravdu nudný konec života.
Zdroj: Wikipedia.org
KAM DÁL: Nostradamus: Jeho proroctví na tento rok a na ty, co budou následovat, nejsou zrovna růžové. Čeká nás třetí světová válka?
