Děsivé stíny smrti v Hirošimě a Nagasaki: Jak se mohly uchovat poslední okamžiky života tamních lidí?

Lidský život se během okamžiku proměnil v pouhý stín. Jak se to mohlo stát?
 

Muž, sedící na schodech před bankou (na co asi právě čekal?), starší žena s holí, která se možná právě vydala na nákup, nebo člověk, stojící vedle žebříku - to jsou některé z neuvěřitelně děsivých stínů, které jako jediné zbyly po lidech v Hirošimě a Nagasaki. Jak je možné, že se jejich obrysy (na rozdíl od nich samotných) uchovaly do posledního detailu obtisknuté na chodníku nebo zbytcích budov? 

Zdá se to neuvěřitelné - nejen stíny lidí, ale třeba i tak tenkých předmětů, jako je hůl nebo rám kola, zůstaly po výbuchu jaderné bomby jak v Hirošimě, tak i v Nagasaki, aby ještě silněji podtrhly tragédii, která se zde odehrála. Lidé doslova zmizeli, ale obraz poslední vteřiny jejich života zůstal doslova jako vypálený na místě, kde zemřeli. Jak se to mohlo stát? 

Neskutečná energie...

Tak jako za každý jiný stín, tedy za ten, který se objeví a zase zmizí, může i za tyto obrazy zkázy světlo a překážky, které se mu postavily do cesty. Konkrétně tedy neobyčejně intenzivní světlo a vysoká teplota, které v mžiku proletěly oběma městy, aby za sebou nechaly jen spoušť - a stíny… Lidé a předměty, které stály takové neskutečné energii v cestě, ale přece jen vytvořily určitou překážku a místa, kde by se za běžných okolností jen na chvíli vytvořil stín, zůstala před působením takové síly částečně uchráněna. 

Stíny smrti v původní barvě

A tak zatímco okolí strašlivých obrazů smrti byla v průběhu jediného okamžiku žárem, který mohl dosahovat i více než 5 000 °C, a oslňujícím světlem a dalším zářením doslova vybělena, místa za těmito předměty zůstala téměř v té barvě či spíše odstínu, jaký měla před výbuchem. Není to tedy tak, že by výbuch “vymaloval” ony stíny, ale právě naopak - vymazal jejich okolí. Takových stínů muselo být v prvním okamžiku na místě obou tragédií bezpočet, dílo zkázy ale dokonala tlaková vlna. 

Zub času zapracoval i zde

Stíny, které po sobě zanechaly výbuchy jaderných bomb v Hirošimě, kde zabíjel 6. srpna roku 1945 Little Boy, i ty z Nagasaki, na jejichž vzniku měl o tři dny později “zásluhu” Fat Man, postupem času a působením povětrnostních podmínek a onoho pověstného zubu času postupně mizely, až po nich zůstaly jen fotografie. I z těch ale mrazí a dodnes si díky nim můžeme připomínat, jak rychle se může vytratit lidský život a jak málo může po každém z nás zbýt. 

I když o několik dní později, konkrétně 15. srpna roku 1945, podepsal tehdejší japonský císař Hirohito kapitulaci, lidem to už bohužel život vrátit nemohlo.

Zdroj: livescience.comallthatsinteresting

KAM DÁL: Z dřevěné boudy největší stadion na světě. Unikátní Strahov přežil válku, ale dnes se rozpadá.