Začít po svatbě s "čistým štítem". Žádné tajemství před partnerkou. Tak uvažoval David, když se rozhodoval, zda partnerce svěřit své tajemství. „Věděl jsem, že to pro ni bude šok. Ale nechtěl jsem před ní cokoli tajit. Dnes vím, že to byla velká chyba,“ začíná své vyprávění muž, kterému pravda změnila život.
Opravdu se musel přiznávat?
Všechno bylo nachystané na pěknou svatbu. Hosté se měli sjíždět z celé republiky, David s Petrou jich měli pozvaných téměř dvě stovky. Přípravy běžely jako na drátkách, nebe bylo zalité sluncem a oba se těšili na nový začátek.
Každý však má svoji minulost, to je logické. Otázka je, jestli by měl jeho protějšek vědět úplně vše za každou cenu. „Jako mladý kluk jsem dělal hodně blbostí. Většinu jsem toho své lásce řekl, pochopila to. Takže jsem si říkal, že přijme i mé poslední, největší tajemství. Jenomže jsem se spletl, to na ni bylo moc.“
Itálie, země zaslíbená
Když bylo Davidovi pětadvacet let, téměř celý rok létal pravidelně do Itálie. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby si tam ovšem nevydělával jako "chlapec na zavolání". „Nejsem na to pyšný. Ale byly v tom velké peníze. Jeden víkend mi přinesl tolik, jako tady tři měsíce dřiny. Klient mi prostě zavolal a já přiletěl.“
Kdo by si myslel, že si Davida vydržovaly bohaté paničky, částečně by se spletl. „Bohužel. Spal jsem i s muži,“ přiznal. Několik blízkých přátel o tom vědělo, takže když se rozhodl, že to řekne své snoubence, zrazovali ho od toho. „Říkali, že jsem se zbláznil, že tohle nikdy nepochopí. Podle nich bylo zbytečné tyhle věci vynášet na světlo.“
Kamarádi? Možná
David do toho přesto šel. Jednou večer po několika sklenkách vína vše přiznal. „Petra mě vyslechla. Nenadávala, nekřičela. Jen řekla, že mě asi vůbec nezná. Pak si vzala čas, chtěla být sama. Za pár dní mi zavolala, že svatbu ruší.“ Rozešli se.
Dnes už spolu bývalí partneři normálně komunikují. Dokonce si zašli na večeři, povídali si, vysvětlovali, Petra snad i pochopila. „Už ale nic není jako dřív. Asi budeme moci být kamarádi, ale to je vše. Kvůli pravdě jsem ztratil ženu, kterou miluji. A nejspíš to bylo zbytečné...“
(v příběhu je na žádost čtenáře změněno jméno, fotka u článku je pouze ilustrační)
KAM DÁL: Kamil (31): Tchán si mě vzal před svatbou stranou. Řekl mi věci, ze kterých se mi udělalo zle, nezvládl jsem to a utekl.
