Kdo by šel v prosinci na houby? Vždyť mrzne! To ale vůbec nevadí, pravověrní houbaři si mnou spokojeně ruce a pravidelně vyrážejí do lesa. Láká je poměrně pestrá rozmanitost druhů, které se dají v tomto období najít stejně jako božský klid. Na řvoucí rodinky teď prostě nenarazíte, Homolkovi a jim podobní "nadšenci" se naštěstí hřejí za kamny nebo halekají někde na svahu daleko od lesů.
Hlíva je nejen chutná, ale také zdravá
Navíc není ani pravda, že nyní rostou neznámé houby. Vždyť s hlívou ústřičnou už se setkal snad každý z nás. Výborná houba, která funguje jako přírodní antibiotikum, ale také podporuje tvorbu červených krvinek či snižuje cholesterol, se vyskytuje hojně zejména na kmenech stromů. S hlavou dolů, jako když hledáte praváky, tady moc nepochodíte.
Najdeme ji především na buku a dost často na ořešáku. Houba tvoří velké plodnice ve tvaru ústřice. Odsud její druhové jméno ústřičná. Zbarvení je široce proměnlivé od barvy bělavé, šedomodravé až k šedohnědé nebo hnědé a je závislé na podmínkách růstu, vzdušné vlhkosti apod. Klobouky rostou jako u většiny ostatních hlív nad sebou v trsech, řadách nebo vrstvách nad sebou. Trsy plodnic mohou dosahovat hmotnosti i několika kilogramů. Chuť je nasládlá, vůně silně příjemně houbová.
Výborné dochucovadlo, to je penízovka
A máme tu další zimní houbičku, penízovku sametonohou. Té se dokonce říká vánoční houba. Ale buďte v klidu, neznamená to, že by na konci prosince přestala růst. Najdeme ji na odumřelých, ale i živých listnáčích nebo jejich pařezech v lesích, parcích, ale i zahradách. Roste na vrbě, topolech, jilmech, lípách a není vzácná ani na ovocných stromech. Poznáme ji podle tmavého sametově vybarveného třeně, tedy nohy.
Kloboučky jsou do 10 centimetrů široké, světle pomerančové barvy, hladké a lesklé. Houba tvoří převážně trsy. Je vhodná do polévek nebo pod maso. Když ji usušíme, je dobré ji rozdrtit a používat jako vynikající dochucovadlo. Pokud chceme houbu použít čerstvou, je dobré konzumovat jen klobouky, protože houba je tužší, a to především její třeň.
Jidášovo ucho ze staré Číny
Zapomenout nemůžeme ani na jidášovo ucho. Tradice konzumování této houby sahá do staré Číny. Když se na houbu podíváte, pochopíte, odkud její název pramení. Její plodnice připomínají boltec ucha a roste převážně na bezu černém.
Boltcovitka roste v našich podmínkách především na starých, někdy i mrtvých a jinak narušených kmenech a větvích bezu černého. Houbu ale můžeme najít i na jiných dřevinách, například na vrbě. K růstu potřebuje dostatek vláhy a spíše chladnější počasí. Příbuznou houbou je boltcovitka mozkovitá. Ta je sice jedlá, ale ne příliš chutná a tvoří mohutnější plodnice.
Více než desítka jedlých druhů
Tyto výše popsané druhy hub jsou zřejmě nejznámějšími "zimními" houbami a vydat se pro ně do lesa může prakticky kdokoli. Zkušení mykologové však upozorňují, že se momentálně dá najít více než deset druhů jedlých hub. Jestli si chcete jejich slova ověřit v praxi, máte určitě nějakou chvíli šanci, jaro je ještě v nedohlednu.
V každém případě, ať už půjdete pro hlívu, jidášovo ucho, penízovku sametonohou nebo úplně jinou houbu, máte jednu jistotu - pokud si domů přinesete červivé kousky, máte opravdu velký pech.
Zdroj: osobní zkušenosti autora článku, mykolog Ivan Doležal
KAM DÁL: Podle Putina byl rozpad SSSR katastrofou. Generál Šedivý vysvětluje, o co dnes Rusům jde a jak je to s útokem na Ukrajinu.
