Když se Jaroslav Marvan narodil, byl už v rodině poštovního úředníka starší syn Josef, jehož inteligenci a nadání obdivovali nejen rodiče, ale také profesoři na gymnáziu, fotbalový trenér, kolegové z ochotnického divadla a vlastně téměř každý, s kým se mladý Josef setkal. To není pro mladšího sourozence právě ta nejlepší startovní pozice, ale stejně tak to osud připravil i pro Jaroslava Marvana.
Nedosažitelný Josef
Budoucí diváky milovaný herec byl od útlého dětství zvyklý žít tak trochu v bratrově stínu, což mu prý dávala najevo i jeho vlastní matka, která, kde mohla, zdůrazňovala Josefovy úspěchy. Není divu, že rodiče byli na svého neobyčejně nadaného syna hrdí, ale jeho mladší bratr se s tím musel zkrátka smířit. Zvlášť když mu třeba sport, v němž Josef také vynikal, nic moc neříkal.
Mělo to i své výhody
Na druhou stranu měl ale Josef svému mladšímu bratru co nabídnout - hlavně svoje dobré jméno a pověst výjimečně nadaného mladíka. Když je takový on, bude jistě téměř dokonalé i další dítě v rodině Marvanových, říkali si mnozí. A tak se například Jaroslav dostal na gymnázium bez přijímacích zkoušek. Místo nich stačily Josefovy výsledky a víra pedagogického sboru, že v Jaroslavu Marvanovi získají dalšího stejně neobyčejného studenta. To se sice nevyplnilo tak doslova, ale Jaroslav si dobře uvědomoval, že je neustále se svým bratrem spojován a porovnáván, a tak se snažil, co mu síly stačily, aby neudělal ostudu jemu, svým rodičům, ani sobě.
Rodinná tragédie
Přišla první světová válka. Josef, stejně jako mnozí jeho vrstevníci, narukoval a byl odvelen na bojiště, odkud se už nikdy nevrátil. Jeho hvězda v rodině tak svítila ještě jasněji, než tomu bylo do té chvíle. Vždyť vzpomínky bývají ještě intenzivnější než skutečnost a představy, kam by to býval mohl dotáhnout, kdyby jej smrt nezastihla tak brzy, se mohly rozpínat doslova donekonečna.
Sám sebou - daleko od rodiny a mrtvého bratra
Jaroslav nemohl takovou atmosféru v rodině dlouho vydržet. Snažil se dělat, co mohl, ale zármutek, který doma stále vládl, a také vědomí, že pravděpodobně nikdy nebude tak dobrý jako jeho bratr, jej dovedlo až k rozhodnutí nechat se jako poštovní úředník přeložit daleko, do míst, kde jej nikdo nezná, až do Užhorodu. Tady, i když v těžkých podmínkách, se mohl naplno projevit jako samostatná osobnost a vystoupit ze stínu staršího bratra. Podařilo se mu to skvěle a mimo nové zkušenosti na poště získal také divadelní praxi u místních ochotníků, která se mu později hodila a kterou víc než dobře využil.
Zpátky domů a na jeviště
Po svém návratu do Prahy se Jaroslav Marvan už dokázal postavit skutečně na vlastní nohy a po krátké době, kdy stále ještě pracoval jako úředník, ale večery již trávil na jevišti, se rozhodl, že se jeho životním údělem má stát právě herectví. A jak všichni víme, rozhodl se správně. Stalo by se to, kdyby nebyl ochotnickým hercem i jeho starší bratr Josef? A měl by bez jeho vlivu Jaroslav Marvan takovou touhu jít do všeho naplno a předvádět jen ty nejlepší výkony? Možná by byl býval jeho bratr skutečně jednou úspěšnější, jak se spekuluje, ale každopádně i přes svůj krátký život ovlivnil mladšího Jaroslava do té míry, že se stal jedním z nejlepších českých herců.
Zdroj: Český rozhlas, wikipedie, csfd
KAM DÁL: Vatikánský nevěstinec: Choutkám zvrhlého papeže Jana XII. neutekly sestry ani vlastní matka
