Norská sociální služba Barnevernet už dávno ztratila důvěryhodnost. Co si o kauze Michaláková myslí europoslanec Zdechovský?

Soud v Hodoníně loni v lednu formálně svěřil syny do péče paní Michalákové
  |   rozhovor

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku nevyhověl Evě Michalákové v případu dvou synů odebraných v Norsku. Podle verdiktu soud dostatečně odůvodnil, proč nemůže děti vídat. Spor se táhne už více jak deset let.

V roce 2011 odebrala norská sociální služba Barnevernet Evě Michalákové syny Denise a Davida kvůli podezření na zneužívání a týrání. Nic z toho se ale nepotvrdilo, soud přesto rozhodl o tom, že děti ponechá v péči pěstounů, navíc v různých rodinách.

Michaláková neuspěla s odvoláním, dnes žije kousek od norského města Bodø s novým partnerem (s otcem zmíněných synů se rozvedla) a jeho dcerou. Co si o kauze myslí europoslanec Tomáš Zdechovský, který je otcem čtyř dětí?

Jak vnímáte rozhodnutí soudu v kauze paní Michalákové?
Osobně jsem z toho hodně zklamaný. Věřil jsem, že po deseti letech konečně získá Eva Michaláková své syny zpět do péče. Čím vším si musela projít, to si nikdo ani nedovedeme představit. Rozhodnutí ESLP jsem si pečlivě pročetl, po diskuzi s právníky jsme dospěli k návrhu, že soud celkem bezvýhradně převzal tvrzení norské strany, což nepovažuji za šťastné.

Soud nižší instance už dříve konstatoval, že zneužívání ze strany partnera paní Michalákové neprobíhalo. V čem je tedy problém?
Soud tato obvinění považoval za závažná a ponechal raději syny v pěstounských rodinách. Nikdy to však dostatečně nebylo vysvětleno, proč zůstávají děti u pěstounů, když se zneužívání nepotvrdilo. Tady je ještě důležité podotknout, že oba bratři vyrůstají odděleně v jiných rodinách, což je naprosto šílené! Norským soudům a úřadům se nelíbilo ani to, že Eva Michaláková začala tvrdě bojovat a celou kauzu medializovala.

Může být toto rozhodnutí do budoucna precedent?
Nemyslím si. Soud dal zatím čtrnáctkrát stěžovatelům proti Barnevernetu za pravdu. V případech, kdy je odmítl, měl srozumitelné důvody, což z mého pohledu není ale případ Evy Michalákové. Tam jsem ty důvody postrádal. Právníci Evy Michalákové teď procházejí rozhodnutí soudu, takže nechci vynášet předčasné závěry.

Je vůbec v moderní, civilizované společnosti přípustné, aby matka roky neviděla své děti?
Jako otec čtyř dětí říkám, že tomu nerozumím. Norsko je vyspělá evropská země, avšak jejich sociální služba se chová jako gestapo. Neuvědomují si, jakou bolest rodičům a dětem způsobují. Pochopil bych, kdyby rodina nefungovala a odebrání dítěte by bylo tou nejlepší možností. To ale není případ Evy Michalákové. Očividně Barnevernet pochybil ve stovkách případů, není to selhání jednotlivce, ale selhání systému. S tím se musí něco dělat.

Jaké jsou další možnosti paní Michalákové?
Šance tady pořád je velká. Věřím, že se Eva Michaláková odvolá k Velkému senátu, který zvrátí rozsudek. Podobně se to stalo i u kauzy Strand Lobben.

Je norská sociální služba důvěryhodná, nedějí se i další podobné případy?
Norská služba Barnevernet ztratila důvěryhodnost dávno. Není to jen případ Evy Michalákové, ale jsou jich stovky. Kauza Evy Michalákové strhla lavinu stížností rodičů na tuto službu. Jenom mně přišly desítky žádostí o pomoc. Dostal jsem spousty e-mailů, ve kterých rodiče popsali své zkušenosti s touto službou. Všechny byly negativní. Barnevernet je už několik let pod obrovskou kritikou řady evropských států a oprávněně. Stále to však vypadá, že si z toho v Norsku nic nedělají. Ničit životy slušným rodinám je asi baví, jinak tomu nerozumím!

KAM DÁL: Ekonomika běží na dopingu v podobě obřího dluhu. Zadýcháváme se, ale postupně se adaptujeme, říká ekonom Křeček.

Klíčová slova: