Šílenec v čele státu: není to nic, co by historie neznala. Jeden válčí a zabíjí ostatní, jiný sám ze sebe udělal živou pochodeň

Jeho šílené veličenstvo Karel VI. zdědil geny po matce a jeho šílenství stálo život mnoho poddaných
  |   zajímavost

Možná máme dnes pocit, že v čele mnoha států stojí, sedí a v některých případech téměř leží lidé, kteří na takovém místě už z podstaty nemají co dělat. Někteří z nich jsou jen divní nebo zvláštní, ale nijak výrazně neškodí, o jiných není naštěstí příliš slyšet, ale další se bohužel pokoušejí třeba ovládnout násilím cizí zemi. Jenomže nic z toho, co se děje dnes, není z historického pohledu žádnou novinkou. Podívejme se třeba na krále Karla VI. Francouzského - ten si dokonce vyslužil přídomek Šílený. Čím? 

Karel VI. Francouzský nebo také Šílený oficiálně vládl Francii od roku 1380 až do roku 1422. Nemůžeme ale věřit všemu, co je psáno. V roce, kdy zemřel jeho otec král Karel V. Francouzský, bylo chlapci teprve 12 let, a tak za něj až do jeho dospělosti vládli otcovi bratři. A stejně tak prakticky nevykonával svůj úřad po roce 1392, kdy se u něj naplno projevila pravděpodobně po matce Johaně duševní porucha, která mu opakovaně po dlouhé měsíce znemožňovala normální život. 

Šílený, přesto milovaný

Je zajímavé, že si tento - už od mládí poněkud podivný - panovník, který si liboval v drobných i větších, někdy neškodných, ale mnohdy i nebezpečných vtípcích vůči svému okolí, dokázal zajistit velkou oblibu u svých poddaných. Lid svého šíleného krále zkrátka miloval. Mohlo to být právě kvůli jeho zálibě v oslavách všeho druhu, kdy se podle všeho dokázal odvázat jako jakýkoliv jiný člověk. Jednu velkou hostinu se vším, co k takové královské párty tehdy patřilo, uspořádal sedmnáctiletý král při příležitosti svého sňatku s Isabelou Bavorskou. Nešlo o žádnou velkou lásku na první pohled, ženu mu vybrali jeho strýcové a nevěsta navíc nepobrala příliš krásy (od poddaných si dokonce vysloužila urážlivou přezdívku prasnice) a dokonce ani neznala řeč svého nastávajícího. Přesto byl svatební den důvodem k bujaré veselici. Další pak proběhla o tři roky později, když byla Isabela korunována královnou. To bylo ale stále ještě to lepší období vlády Karla VI…

Geny neošálí ani sám král

Už za několik let, v roce 1392, měl ale přijít zvrat, který všechno změnil. U krále naplno propukla dědičná psychická porucha, v jejím prvním záchvatu se dokonce chopil meče a zavraždil několik svých společníků. Jen náhodou šílenství svého bratra nepodlehl také jeho mladší sourozenec Ludvík Orleánský. Od té doby byl král prakticky neschopný vlády a potýkal se střídavě s obdobími nezvladatelného šílenství a klidnějšími měsíci, v nichž si svoji nemoc navíc uvědomoval, což jej zahánělo do hlubokých depresí. 

Živá pochodeň s královskou korunou

I přes svoji chorobu se ale chtěl Karel VI. bavit. I to se ale ukázalo v jeho podání jako velmi nebezpečné. Řeč je o tak zvaném “plese světlušek”. I když název zní velmi romanticky, o žádný idylický večer tehdy rozhodně nešlo. Stalo se to v lednu roku 1393, kdy se právě vdávala jedna z královniných komorných. To byla ideální příležitost k zábavě a k uspořádání tehdy tak oblíbeného maškarního bálu. Král ale bohužel svoji masku nedomyslel, což ho málem stálo život. Do sálu totiž spolu se svými pěti společníky doslova vrthl v masce divého muže. Jak vypadala? Panovník a jeho kumpáni se zkrátka obalili lněnýni tkaninami a aby to všechno dobře drželo, použili smůlu. Nevyrobili tak vlastně nic jiného než živé pochodně. 

Tragický konec svatebních oslav

A právě tahle vlastnost jejich kostýmu, spolu s dalším hloupým nápadem králova bratra Ludvíka, stála čtyři z nich život. Ludvíka totiž nenapadlo nic jiného než přispěchat s pochodní a divé muže zapálit. Byl to opravdu jen hloupý nápad jediného okamžiku, nebo mělo jít o pomstu za nedávný králův pokus bratra zabít? Krále každopádně zachránila pohotová vévodkyně z Berry, která oheň udusila svojí objemnou sukní. Další divý muž naštěstí skočil do vody, ale další takové štěstí neměli a svatební den jedné z dvorních dam se pro ně stal tím posledním. 

I taková tragédie pro nás může být důkazem, že pro to, aby člověk stanul v čele státu, stačí někdy velmi málo - a inteligence, schopnosti nebo snad dokonce dobrý charakter k tomu bohužel vůbec nejsou potřeba.

Zdroj: wikipedia

KAM DÁL: Vlastimil Brodský se s krásnou Janou Brejchovou málem neoženil. Jak do jejich svatebního dne zasáhl Jan Werich? 

 

 

Klíčová slova: