Vozová hradba je alespoň pro nás Čechy spojena s husitskou revolucí a boji slavného vojevůdce. Jenomže stejně jako celý jeho život, který historikové postupně objevují jako - řekněme - minimálně ne tak ctihodný, jak jsme se učili ve škole, ani vozová hradba nebyla tak docela z jeho vlastní hlavy. O podobné strategii se totiž nacházejí zmínky už z doby před vypuknutím husitské revoluce. Jejím skutečným vynálezcem je tak podle všeho ne sám Jan Žižka, ale německý vojenský “inženýr” Konrád Kyeser, který strávil krátkou část svého života také v exilu v Čechách. A právě tady sepsal knihu o vojenském umění, kde se o podobné strategii zmiňuje i s vyobrazením.
O vozové hradbě musel Žižka slyšet už dříve
Už před rokem 1405, tedy prakticky patnáct let před vypuknutím husitských válek, prohlašoval podle známého historika Petra Čorneje Konrád Kyeser: „Je to můj vynález, nikoho jiného.“ Zjevně se o jeho patent už tehdy drali i jiní 'vynálezci'. „Patnáct let před revolucí tak popsal a v sérii vyobrazení představil taktiku, kterou posléze proslavili a k dokonalosti dovedli husité,“ píše profesor Petr Čornej ve své knize Jan Žižka: Život a doba husitského válečníka. Ten také zmiňuje, že Žižka nemusel nutně znát přímo Kyeserův spis, ale jako člověk, který se ve vojenské branži pohyboval, se jistě ke zprávám o takové novince dostal a rozhodl se ji vyzkoušet.
Čína byla zase o hodně napřed...
Aby to ale bylo ještě o něco složitější, on na to tak docela nepřišel ani sám Konrád Kyeser. Vozy se samozřejmě pro vojenské účely používaly už o stovky a dokonce i více než tisíc let dříve. Průkopníky ve stavbě vozové hradby pak byli pravděpodobně (jako v mnoha jiných oborech) Číňané. Tamní vojenský velitel Wei Qing vytvořil pravděpodobně jedno z prvních improvizovaných opevnění, tvořených vozy, již v roce 119 před naším letopočtem.
Zásluhy Žižkovi stejně nikdo nevezme
Ať už ale byla vozová hradba vynález kohokoliv, je třeba Žižkovi přiznat, že se ji naučil využívat opravdu dokonale a účelně a dnes máme tuhle vojenskou strategii spojenu právě s jeho bojem a taktikou, která děsila nepřátele už předem - samozřejmě spolu se slavným chorálem Ktož jsú boží bojovníci, jenž se stal symbolem té doby a vojsku na druhé straně barikády způsoboval husí kůži. Také to byl její účel. Nenechme si tedy vžité iluze o Žižkově genialitě kazit takovými “drobnostmi”, protože i přes všechny připomínky, které k němu můžeme mít, šlo zkrátka o muže, který ve své době hýbal dějinami našeho národa.
Zdroj: Jan Žižka: Život a doba husitského válečníka, P. Čornej, wikipedie, en.wikipedia
KAM DÁL: Únosce zajal 26 dětí a pohřbil je zaživa. Jak na hrůzu pod zemí vzpomíná jedna ze zachráněných obětí?
