Původně se zdálo, ze bude z Martina Roháče docela obyčejný voják, jakých byly v té době stovky a tisíce. Bojoval proti Turkům, ale každá válka zatím vždycky (naštěstí) jednou skončila - a v roce 1568 skončila i ta s Turkem. A Martin Roháč se svými přáteli zůstal bez práce, bez velitele a bez plánů na další život. Bohužel dostali nápad, jak přijít k penězům a majetku, ale práce v tom žádnou roli hrát rozhodně neměla. Vydali se na cestu zločinu a kdyby nešlo o tak nekalou a krutou obživu, mohli bychom konstatovat, že byli ve své “živnosti” skutečnými profesionály.
Kudy putovali, tam vraždili
Z tlupy Martina Roháče se brzy stal postrach celého širokého okolí. Nejprve se pustili do loupení a bohužel i vraždění v Sedmihradsku, kde si troufali hlavně na obchodníky na cestách. Čtyři z přepadených se museli rozloučit nejen se svým zbožím, ale i se životem, než banda toto území opustila a vydala se k Vídni, Rahašpurku a kolem Stupavy a Uherského Hradiště postupovali přes Mělník až k Čáslavi a Chrudimi.
Nejhorší z nejhoršího
Kudy putovali, tam loupili, přepadávali, mučili a zabíjeli. Každý takový čin si zasloužil potrestání, ale to, čeho se dopustili právě u Chrudimi, překročilo i nepřekročitelné hranice těch nejhorších zločinců. Právě tady jim totiž padly za oběť tři těhotné ženy. Proč právě ony? Loupežníci se rozhodli posílit svoji sílu a odvahu tím, že uvaří a snědí jejich ještě nenarozené děti. Co může být otřesnějšího?
Konečně dopadeni!
I když bylo pro všechny oběti Martina Roháče už pozdě, pro ostatní přišla dobrá zpráva v roce 1571, kdy byl Martin Roháč a jeden z jeho kumpánů, který mu do té doby zůstal ještě věrný, dopadeni. Nemohlo to dopadnout jinak, než že všichni skončili na mučidlech. Na svém kontě tehdy měli osm loupeží a 59 vražd, mezi nimi i zmiňované těhotné ženy. Stejně tak, jako se Martin Roháč nehodlal slitovat nad žádnou ze svých obětí, neměla slitování ani tehdejší spravedlnost.
Dnes bychom jistě odsoudili tehdejší výslechové metody, ale i přes použití tortury, jež mnohdy vynutila přiznání i z nevinného, je zřejmé, že v tomto případě šlo o skutečné zločince. Oba zatčení muži totiž vypovídali o stejných případech a stejným způsobem, i když byl každý vyslýchán jinde.
Těžké zločiny, těžká smrt
Tak těžký případ zočinu nemohl dopadnout jinak než rozsudky smrti, což v té době navíc nebylo tak neobvyklé a každý vrah s tím musel počítat. Martin Roháč byl ale navíc odsouzen ke zvlášť trýznivému a pomalému umírání. Rozsudek byl vynesen 7. února roku 1571 a vykonán o deset dnů později. Následující řádky jsou ale jen pro velmi silné povahy, protože popis popravy Martina Roháče poskytly historické prameny poměrně podrobně a nikdo si tehdy nebral žádné servítky. Muži, který měl na svědomí téměř šedesátku lidských životů, byly nejprve odstřiženy prsty, následně mu kat kleštěmi vytrhával kusy masa z těla a k dovršení všeho byly loupeživému masovému vrahovi zpřeráženy všechny končetiny a jeho tělo kat se svými pomocníky vpletl do kola, v němž nakonec ke svému vysvobození zemřel.
Historie není romantická
Můžeme se ohlížet do historie s jistou nostalgií a snažit se sami sebe přesvědčit, že dnes jsou lidé mnohem horší než v minulosti. Pak ale stačí jeden takový příběh, abychom si uvědomili, že lidé jsou ve své podstatě bohužel stále stejní. To, co se mění, je svět kolem nás.
KAM DÁL: Dívka se stala multimilionářkou v jednadvaceti, její povolání ale není pro každého
