Tenhle člověk v životě neměl štěstí, ale ani to ho neopravňovalo k činům, které vědomě a promyšleně páchal od mládí až do svého zatčení. V Praze, Děčíně a dokonce i na Slovensku páchal kanibal Ladislav Hojer ty nejděsivější a nejodpornější trestné činy. S kriminalisty se později doslova skamarádil, ale platné mu to přece nic nebylo. Bohužel, než si ho podala spravedlnost, přišlo jeho vinou o život pět žen a dalších patnáct si nese děsivé a nesmazatelné vzpomínky na znásilnění.
Sám s bratrem
Budoucí sadistický vrah a dokonce i kanibal Ladislav Hojer měl hodně těžké dětství. Otec zemřel záhy po jeho narození a matka, která se podruhé vdala, ho přežila jen o několik let. Jakmile zemřela, nevlastní otec Ladislava i jeho staršího bratra opustil a chlapci zůstali žít v pražském bytě v Motole docela sami, odkázáni jen jeden na druhého. Je těžké si představit, že je něco takového možné. Přesto se mladšímu Ladislavovi podařilo ukončit základní školu, i když šlo o školu zvláštní, a později se vyučit sklenářem. Jeho školní výsledky byly vzhledem k IQ pod hranicí 90 bodů bídné, ale určitý základ do života přece jen dostal.
Začalo to "jen" znásilněním
Jenomže profese není všechno, co se musí mladý člověk naučit. Ladislavu Hojerovi tak chybělo mnohé, hlavně úcta k ostatním lidem, jejich pocitům či bolesti a dokonce i k samotnému životu. Nemohl si najít žádnou vážnou známost, a tak vlastní lidské potřeby v tomto ohledu začal řešit po svém - vyvolenou ženu, kterou si vyhlédl, zkrátka znásilnil. Začal s tím už v poměrně nízkém věku a podle jeho vlastních slov nikdy neměl se ženou intimní styk s jejím dobrovolným souhlasem.
Po čase krutý útočník bohužel ještě přitvrdil
Po čase mu ale “pouhé znásilnění” bohužel přestalo stačit a jeho další oběti už sadistický útok neměly přežít. První ženou, která podlehla jeho zvrácené, agresivní a nesmlouvavé povaze, se stala v listopadu roku 1978 v Děčíně devětadvacetiletá Eva R. Ta byla ve svém věku už potřetí vdaná a jak se ukázalo, znovu nešťastně, protože do parku, kde byla později nalezena mrtvá, utekla od manžela za dalším milencem. I těch bylo víc, takže podezření se přelévalo z jednoho na druhého a pražák Ladislav Hojer stál mimo kteroukoliv z vyšetřovacích linií - bohužel.
Prošla mu i druhá vražda
Také další Hojerova vražda má spojitost s Děčínem, který si, jak se zdá, oblíbil. V té době, tedy v únoru roku 1980, právě sloužil na vojně. To mu ale nezabránilo utéct z kasáren a vydat se vlakem právě do Děčína. Pětadvacetileté Ivě se tak stala osudná už sama cesta. Hojer si ji vyhlédl a později vnikl za ní na toaletu, kde ji uškrtil její vlastní šálou. I tato vražda měla sexuální důvod, ale v kabince bylo málo místa na to, aby svou touhu vrah mohl ukojit. Tentokrát už sice padlo podezření na vysokého štíhlého vojáka, ale jak je známo, uniforma je vždy nejlepším oděvem, který maže rozdíly mezi lidmi. Hojerova totožnost tak zůstala dále utajena, a to i proto, že se mu podařilo z kasárem uniknout nepozorovaně, a tak měl podle všech záznamů nezvratné alibi. V době vraždy byl přece v kasárnách…
Neznámá oběť na Slovensku
Jen o několik měsíců později, v srpnu téhož roku, přišla Hojerovou rukou o život neznámá asi třicetiletá žena v Košicích. Ani tentokrát se ale vrahovi nesplnil jeho sen o sexu s neznámou, a tak o ni po vraždě ztratil zájem, svázal její tělo drátem a vhodil jej do blízké přehrady. Voda byla příjemná, a tak si po činu ve stejné vodě v klidu zaplaval. Jako by to nestačilo, začalo se schylovat k další tragédii, v níž dostala hlavní roli teprve osmnáctiletá dívka z Brna. V lednu 1981 ji Hojer přepadl v noci na tramvajové zastávce, zatáhl do křoví, znásilnil, pobodal a nakonec uškrtil. K dokonání svého šíleného činu mrtvé mladé ženě odřízl prsa a genitálie, které si jako suvenýr a předmět svých zvrácených choutek odvezl domů, kde mu nejprve několik dní sloužily k uspokojování a nakonec se je pokusil dokonce uvařit a sníst. Maso mu ale nechutnalo.
Osudová Hojerova chyba
Poslední vraždu ve své zvrácené kariéře pak spáchal Hojer nedaleko svého bydliště v Motole. Tentokrát napadl starší, padesátiletou ženu v domnění, že její drobná postava ukazuje na mladou dívku. Ani prozření mu ale nezabránilo ženu zabít, což mu přineslo problémy a obavy, aby nebyl prozrazen. Tíhu obav nakonec neunesl a v hospodě se přiznal kamarádovi. Ten to ale považoval za pouhé opilecké řeči a vychloubání, čímž to pro něj v tu chvíli skončilo. Přesto se už kolem Hojera začala utahovat smyčka, kterou uvázal jeho kamarád, jenž přece jen nakonec začal vypovídat na policii. Hojer se po svém zatčení ke všem zmiňovaným vraždám přiznal, ale neviděl v nich žádný velký problém. Jeho intelekt a vrozené agresivní sklony mu nedovolovaly přemýšlet jinak než o svých vlastních pocitech a potřebách.
Jiné vraždil, sám chtěl žít
Soud nakonec uznal Hojera vinným z brutálních vražd a vynesl rozsudek nejtěžší a definitivní. 7. srpna roku 1988 byl teprve osmadvacetiletý Ladislav Hojer popraven. Teprve tehdy si patrně uvědomil, že jeho krutosti nakonec dopadnou i na něj, a smrti se bránil tak aktivně, až zranil lidi kolem sebe. I když byl trest nakonec vykonán, jeho obětem to už život a v lepším případě klidný spánek už nikdy nevrátí.
Zdroj: wikipedie, policie-cr
KAM DÁL: Jak dnes vypadá Tereza H., která pašovala drogy v Pákistánu? Má našlápnuto ke slávě a velkým penězům
