Zprávy máme přímo z Pražského hradu, zdroje prozradit ale nemůžeme, každopádně vnášíme světlo do náhlého odchodu Mynáře i Nejedlého. Životy obou změnila ranní pošta, ve které byl nečekaný dopis. Takto probíhalo setkání obou pánů, přepis jejich konverzace přinášíme v nezkrácené podobě.
„Martine, prosím tě, dobře že jdeš, máš tu nějakou poštu. Tohle je z Moskvy, má to dokonce i razítko. Hele řekni kamarádům, ať to neposílají tak okatě. Všude tady čmuchají novináři, abychom to zas nemuseli skartovat, víš, co s tím minule bylo …“
„To je z Moskvy, do háje. To nejsou naši, to je moskevský odvodový úřad. Tady čtu, že mě mobilizujou, no to se snad pos…“
„Počkej, co blbneš, jak mobilizujou? Ty jseš přece Čech, tak jak tě můžou mobilizovat, buď klidnej.“
„To je složitý, jsem Čech, jsem Rus, mám další tři občanství. Jak mě můžou mobilizovat, ti pitomci, copak neví, kdo jsem? Beze mě si tu Rusko ani neškrtne. To já nosil všechny tajný zprávy BISky rovnou na ruskou ambasádu, ještě než si je stihl Miloš vůbec přečíst.
„No jasně, dyť starej měl furt pyžámkovej den.“
„Jó, to byly krásný časy, Miloš furt v pyžamu, pudink, Becher a šlofíček! Všecku tajnou poštu jsem lifroval klukům na velvyslanectví, trochu jsme pokecali, aby byli v obraze a věděli, jak to u nás jako je. Makal jsem pro ně jak mourovatej a teď mi jako pošlou povolávák do armády?!“
Nejedlyj jako Zelenskyj
„Hele, to bude nějakej omyl, celý todleto, to se vysvětlí. Víš, jakej tu máme bordel v dokumentech. No tak oni ho mají v Moskvě ještě asi tisíckrát větší. Navíc furt lejou, ti ani neví, co je za den. Tady píšou tovaryšč Nejedly, to mohlo být třeba Nejedlyj ne? Jako ten Zelenskyj. Popletli to!“
„Ale nic nepopletli. Oni moc dobře vědí, oni vědí všecko. Je v tom politika, oligarchové, silovici, zbrojaři, tajné služby, všecko se to tam pere jak psi o kost, pro ně jsem jen figurka na šachovnici. Nic pro ně neznamenám. Někdo vypadne z okna, někdo někomu dá do samovaru novičok, mně jen poslali na frontu. Mohl jsem dopadnou hůř.“
„Počkej, Martine, co blbneš, ty tam vážně chceš jet, do tý války? Dyť tě tam zabijou, ti Ukrajinci už jsou docela dost naštvaný, jsou hrozně nebezpečný, trefěj mouše prdel na padesát kilometrů tím svým HIMARSem. Tam nechceš, Martine, věř mi, tam se ti vůbec nebude líbit.“
„Jdu si sbalit. Dostal jsem černou známku, z tohohle není jiná cesta ven než poslechnout. Tohle jde z nejvyšších míst, asi přímo od Vladimira, tady končí sranda. “
„Ty kráso. To jako myslíš, že půjdeš bojovat? Copak ty umíš střílet?“
„Já ne, ale oni jo. Mám strach, chápeš to, mám strach! Nás všechny, co tu pro ně makáme, můžou oddělat. Jdu balit a ty bys měl jít taky, Vráťo.“
„Já? A kam jako?“
„Taky tu máš dopis z Moskvy s razítkem, asi jsi ho přehlídl. Píše ti Vojenský odvodový úřad. Tak ty máš taky jejich občanství, no ty se nezdáš, kluku ušatá. Snad nás dají aspoň do stejný jednotky. Počkej, co je, Vratislave, vrať se, kam zdrháš, buď chlap. Najdou tě i v Osvětimanech, najdou tě všude, slyšíš, těm neutečeš, těm nikdo neuteče!“
KAM DÁL: K soudu s Babišem dorazila věštkyně Jolanda.
