Joseph Beyrle byl výsadkář tělem i duší, i proto mu kolegové ze 506. výsadkového pluku dali přezdívku Jumpin Joe (Skákající Joe). Beyrle byl také expert na výbušniny, miloval adrenalin a nebezpečí, takže není divu, že dvakrát seskočil coby kurýr do okupované Francie, aby dodal místnímu odboji zásilku zlata. Pak přišel Den D – invaze do Normandie a skutečná bojová akce se vším všudy. Tady se začal odvíjet onen neuvěřitelný příběh.
Doma ho pohřbili
Letadlo, ve kterém letěl Beyrle a jeho jednotka, dostalo zásah a začalo strmě klesat. Chlapi vyskočili, jak se dalo, takže na místo seskoku se pochopitelně nedostali. Skončil kdesi na hřbitově, kolem nikde nikdo, takže se vydal sám na místo, kam měl podle plánu seskočit. Po cestě svými výbušninami vyhodil do povětří dva mosty a malou hydroelektrárnu. Jenže pak udělal osudovou chybu, kdy se prodral za jeden z živých plotů a vlezl přímo doprostřed německého kulometného hnízda. Nezbývalo, než dát ruce vzhůru a nechat se zajmout.
Jeden z vojáků, kteří jej tehdy drželi v zajetí, mu sebral tzv. psí známku se jménem a číslem jednotky. Němec to udělal proto, že chtěl přejít frontu a vzdát se Američanům. Sehnal si proto i americkou uniformu, jenže při dezerci přišel o život. Tělo v uniformě našli Američané, muž měl kolem krku Beyrleho psí známku, takže rodině do USA putovala smutná zpráva – váš syn bohužel zahynul.
Bláznivý Američan na ruském tanku
Beyrle mezitím pobýval v zajateckých táborech. Dvakrát se pokusil o útěk, dvakrát ho chytili. Za druhý útěk ho chtělo gestapo zastřelit, jenže proti tomu byla armáda, která chtěla Beyrleho vyslýchat. Nakonec skončil v dalším zajateckém táboře, Stalag III v Alt Drewitzu, odkud opět utekl. Prchal směrem na východ, protože věděl, že poblíž už by měly být pozice Rudé armády. Skutečně se mu podařilo po několikadenním putování Rusy objevit a lámanou ruštinou jim oznámit, že je Američan. Ti ho sice měli za blázna, ale velitelka jednotky legendární tankistka Alexandra Samušenková řekla, že Američan pojede s nimi. Cíl – Berlín.
Beyrle se tak stal oficiálním kulometčíkem Rudé armády jako jediný Američan v dějinách. Beyrle po válce popsal Rusy jako věčně hladové, velmi brutální, málo disciplinované. Vraždili občas kvůli jídlu civilisty a celkově se mu jejich chování pranic nelíbilo. Jednotka se probíjela k Berlínu, po cestě dobyla pevnost Kostřín a dokonce i Beyrleho Stalag v Alt Drewitzu. Pak při jednom německém náletu chytil střepinu do nohy a válka pro něj skončila. Putoval do polní nemocnice v zázemí. Mimochodem do Berlína se nepodívala ani Samušenková, jednou v noci ji totiž omylem přejel její vlastní tank.
Zmrtvýchvstání a řády od prezidentů
Beyrle putoval do Moskvy, kde po různých byrokratických peripetiích nakonec nasedl na letadlo a zamířil do USA. V rodném městečku Muskegon došlo k neuvěřitelné scéně, kdy mrtvý a pohřbený syn dorazil domů. Jaký to byl šok pro jeho rodinu i místní obyvatele, se asi nedá popsat. Oslavy trvaly několik dní, nechyběl tisk, z Beyrleho se stal přes noc národní hrdina. Zanedlouho měl svatbu v kostele, kde měl předtím pohřeb. V roce 1994 ho na oslavách Dne vítězství v Moskvě společně vyznamenali prezidenti Bill Clinton a Boris Jelcin. Beyrle se tak stal jediným Američanem, který obdržel vyznamenání za hrdinství v boji od USA i Sovětského svazu. Beyrleho syn se navíc později stal velvyslancem v Moskvě. Život je zkrátka někdy plný neuvěřitelných náhod.
Zdroje: rbth.com
KAM DÁL: Ruský voják se v osmašedesátem zbláznil a postřílel několik lidí.
