Život píše nejrůznější příběhy. Některé končí dobře, většinou ale zůstávají oči pro pláč. Tak jako Vilmě, která už se sice zařekla, že pro svého stále ještě manžela už neuroní ani slzičku, ale prý to nejde. „Nejhorší jsou večery. Když sedím sama, koukám do zdi a hlavou se mi honí neuvěřitelné množství myšlenek. To se pak neudržím a zase brečím,“ přiznává pro Čtidoma.cz.
Přišel o práci, začal pít
Přitom během posledních vánočních svátků se zdálo, že dlouhodobá krize je zažehnána. „Patrik chodil normálně domů, povídali jsme si. Dokonce jsme se i milovali. Bylo to strašně fajn, jako kdysi, když jsme se seznámili,“ vzpomíná Vilma. Vdávala se, když jí bylo dvacet let. Za rok porodila syna, o tři roky později dceru. Další dva roky vše fungovalo relativně bez problémů.
Pak ale její manžel přišel o práci, ona sama si musela hledat přivýdělek. Což by podle Vilmy nebyl problém, kdyby se ale partner snažil a aktivně si práci hledal. „Seděl doma, sledoval televizi nebo chodil s kamarády ven. Vracel se v noci, často opilý. Když jsem mu to vyčetla, tak tvrdil, že je to má chyba, protože jsem mu zničila život.“
Dětem se vůbec neozval
I když se Vilma dle svých slov snažila situaci zvládnout, nešlo to. „Loni na podzim od nás odešel. Na Vánoce se ale vrátil, tak jsem si říkala, že bude všechno dobré. Jenže to měl asi promyšlené. Vzal si téměř všechno, co jsme spolu pořídili. Nechal mi jen věci v kuchyni. Co by s nimi také dělal, nikdy neuvařil ani vajíčka.“
Největší ránou ale podle Vilmy je, že si odvedl i jejich zlatého retrívra. Pro děti byl víc než jen pes, byl to kamarád. „Nechápu, že dokázal být takto bezcitný. Dobře, když nesnáší mě, tak to ještě nějak poberu. Ale proč děti? Od té doby jim navíc ani nezavolal, nenapsal, totálně se na ně vykašlal. Čekala jsem hodně, ale toto ne.“
Vzal si půjčku
A to ještě nebylo zdaleka všechno. Když se totiž Vilma pídila po tom, jestli jí alespoň zůstaly nějaké peníze, zjistila, že jejich účet je v mínusu. „Vzal si půjčku, kterou ale přestal splácet. Nevím, co teď budu dělat. Asi budu platit místo něj, protože jeho nemusí nikdy najít. A nechci, aby nám vzali to málo, co nám ještě zůstalo.“
Zatímco většina lidí řešila pandemii koronaviru a restriktivní opatření, Vilma měla jiné starosti. „Nějaký covid mi byl a je i teď ukradený. Musím přemýšlet o tom, jak uživím děti a splatím dluhy, které navíc nejsou moje.“
(V příběhu je na žádost čtenářky změněno jméno, fotka u článku je pouze ilustrační.)
KAM DÁL: Marek (31): Spal jsem s kamarádkou přítelkyně, ale může si za to sama. V podstatě mě donutila.
