Když jí David oznámil, že by si mohli udělat pěkný víkend, málem začala radostí skákat metr vysoko. „Dlouho jsme spolu nikde nebyli. Když už jsme vyrazili, tak s partou přátel. Nic proti, ale občas prostě potřebuju mít toho druhého jen pro sebe. Moc jsem se tedy těšila. To jsem ale nevěděla, co mě čeká,“ začíná své vyprávění paní Irena.
Všechno bylo pryč
Cesta trvala asi dvě hodiny, celou dobu si povídali a plánovali, co podniknou. Všechno tak běželo přesně tak, jak si Irena představovala. „Na místo jsme dorazili v pátek odpoledne, hned jsme se šli projít. Bylo to vážně super. Ale když začal Davidovi zvonit telefon a pípat smsky, věděla jsem, že je zle.“
Začali ho shánět jeho kamarádi. Když se dozvěděli, kam odjel, dohodli se, že přijedou za ním. V penzionu bylo ještě místo, takže to nebyl problém. „Bylo mi jasné, že ideální víkend končí. Věděla, jsem, že zase přijde divoký večírek, spaní do odpoledne a v sobotu v noci to samé. Byla jsem z toho otrávená.“
Kdo se mnou vydrží déle
Jejich známí dorazili asi za tři hodiny. Bylo jich hned "všude plno". „S Davidem se začali dohadovat, co se večer bude dít, kam se vyrazí a tak. Mě úplně ignorovali. Jen mi pak oznámili, že se jede do klubu, který byl asi tři kilometry od místa, kde jsme byli ubytovaní. Jela jsem s nimi, ale po chvíli jsem se omluvila s tím, že mi není dobře. Jela jsem si lehnout, měla jsem toho po krk.“
Partička se vrátila kolem třetí ráno. Irena byla překvapená, že to "netáhnou" až do rána. V první chvíli byla příjemně překvapená. „Jenže pak se všichni nahrnuli k nám do pokoje. Začali se sázet, kdo u mě v posteli vydrží déle. Jak malé děti.“
Měřil jim to na stopkách
Pro Irenu to bylo dle jejích slov něco hrozného. „Neumyli se, smrděli chlastem a kouřem, prostě hnus. Křičela jsem na ně, ať vypadnou, nebo jim rozbiju huby. Jen se smáli. Stejně jako David, vůbec se mě nezastal. Jen tam seděl, chechtal se a kamarádům měřil na stopkách, jak dlouho vydrží pod mojí peřinou. A to jsem byla skoro nahá.“
"Zábava" skončila relativně rychle, asi po půl hodině přišla recepční. „Řekla, že zavolá policii, pokud bude stále hluk. Tak vypadli. Já se sebrala, vzala Davidovi auto a odjela. Než se stihl vrátit domů, byla jsem pryč. S tím blbem už nechci mít nic společného.“
(u článku je na přání čtenářky změněno jméno, fotka je ilustrační)
KAM DÁL: Dagmar (82): Vůbec jsem nemohla dýchat, dost mě to vyděsilo. Verdikt lékařů byl jasný.
