Čúiči Nagumo patří k předním figurám japonské vojenské hierarchie, který se zapsal nesmazatelným písmem do historie Země vycházejícího slunce. Narodil se v roce 1887 v Jonezawě, kariéra mladého muže se začala poměrně rychle vyvíjet. Začal ji v roce 1908 v japonském válečném loďstvu, v roce 1917 mu pak bylo svěřeno první velení na torpédoborci Kisaragi třídy Mucuki.
Nagumo se zabýval obšírněji taktikou útoku torpédy, na druhé straně byl Nagumo kritizován za to, že nezachytil moderní trendy své doby, byl expertem na torpéda a hladinové manévry a podceňoval potenciál palubního letectva.
Vzestup talentovaného velitele
Výše řečený fakt však nepřekážel v Nagumově dalším kariérním postupu. Šikovně proplouval hodnostmi, ale také "správnými" politickými místy. Nagumo jednoznačně patřil z titulu svých funkcí k představitelům japonského militarismu a expanzionismu. Ty byly více než patrné v císařské politice koncem třicátých let. Po vypuknutí druhé světové války je Nagumo povýšen do hodnosti viceadmirála a jeho profesní vrchol se přiblížil, i když jej trápila postupující artritida.
Japonci se rozhodli v prosinci 1941 k více než riskantnímu kroku, který komentoval další významný admirál Isoroku Jamamoto příznačně. A to tak, že: "...probudili jsme spícího obra". Útok na americkou tichomořskou základnu Pearl Harbor 7. prosince 1941 byl přesto Nagumovým majstrštykem. Velel tomuto rozmáchlému úderu, jehož výsledkem kromě amerického šoku byly velké lidské a materiální ztráty. USA přišly o 4 bitevní lodě - USS Arizona, USS California, USS Oklahoma a USS West Virginia, nicméně - smolně pro Japonce - v okamžiku útoku se v přístavu nenacházela žádná americká letadlová loď.
Útok byl možná taktickým vítězstvím, ale v budoucnu se ukázalo, že to nebylo v žádném případě vítězství strategické. Přepad základny přinutil naopak Američany vstoupit do války po boku spojenců, což znamenalo pro houževnaté Japonsko čelit na moři velmi silnému protivníkovi.
Nagumo však po úderu na Pearl Harbor pokračoval v úspěšném tažení. Nálet na australský Darwin z února 1942 lze jistě hodnotit z pohledu Japonska za zdárnou kampaň. Operace C představovala japonský nájezd do Indického oceánu. Japonsko provedlo útok na spojeneckou námořní přepravu v Indickém oceánu a na britské základny v Indii a Cejlonu.
Osudná bitva o Midway
Úspěšnou Nagumovu šňůru však zásadním způsobem zpřetrhala bitva u Midway v červnu 1942. Jednalo se o obrat ve válce o Tichomoří, Japonci zde utrpěli porážku. A možná ještě větší nezdar zaznamenal právě Nagumo a jeho proslavený úderný svaz. Nagumo ztratil během bitvy 4 letadlové lodě a také hrst svých nejzkušenějších pilotů. Admirál byl kritizován zejména za způsob vedení bitvy, nicméně byl ještě ponechán velitelem svazu letadlových lodí v bitvě u východních Šalomounových ostrovů a v bitvě u ostrovů Santa Cruz.
S tímto "vojenským škraloupem" Naguma převeleli v závěru roku 1942 do Japonska, kde se ujal velení námořní základny. Zaktivizoval se až v březnu 1944, kdy stanul v čele menších námořních operací v oblasti Marianských ostrovů. V červnu 1944 začala strategicky důležitá bitva o Saipan, tam byl Nagumo s japonským pozemním velitelem generálem Jošicugu Saitó ponechán bez další podpory.
Obrana proti americkému vylodění na ostrově tak byla v podstatě nemožná a Nagumo se ocitl v takřka bezvýchodné situaci. Dne 6. července 1944 spáchal velitel sebevraždu nikoliv rituálním způsobem, ale zastřelením. O měsíc později byl Nagumo vyznamenán in memoriam a povýšen na admirála. Samotná bitva o Saipan se zvrtla v krvavou řež, na japonské straně bylo zaznamenáno 24 000 mrtvých, na americké 2 949.
Nagumovy vojenské úspěchy jeho úderného svazu jsou sice nepopiratelné, jeho aura však značně utrpěla porážkou v bitvě o Midway, která v podstatě zahájila jeho pozdější pád. I tak se zapsal tento velitel významným způsobem do japonské námořní historie.
Zdroj: warhistoryonline.com
KAM DÁL: Nejhorší válečná porážka USA v dějinách. Kolem útoku na Pearl Harbor jsou dodnes pochybnosti.
