Ve středověku lidé ve velkém zabíjeli kočky, důvod byl nesmyslný, navíc si asi zadělali na mor

Foto: Depositphotos
Turecko je toulavými kočkami proslulé
  |   zajímavost
Autor: Tomáš Chalupa   tomas.chalupa@ctidoma.cz

Mor se přenáší bakterií Yersinia pestis, které v sobě nosí vši a ty zase na sobě mají krysy. Ve středověku byly krysy všude a jediná cesta, jak se jich zbavit, bylo chovat kočky. Kočky tak byly nejlepší obranou proti moru. Ovšem tehdejší křesťané se naopak zcela nepochopitelně domnívali, že to jsou kočky, kdo přenáší mor, a začali je vybíjet.

Bylo to jako začarovaný kruh. Ve 14. století už sice lékaři a vědci znali příčinu moru, ale jejich znalosti se mezi prostý lid většinou vůbec nedostaly. Lidé tak dál věřili nejrůznějším pověrám a mýtům. Velmi rozšířený názor v tehdejší Evropě byl, že mor roznáší Židé, malomocní nebo dokonce mniši. Mnohdy se však ze šíření moru obviňovala zvířata, a to zejména kočky. Ty byly ve středověku vnímány jako poslové pekel, nositelé smůly a celkově byly vnímány velmi negativně. Nejhorší to měly samozřejmě ty úplně černé, tu nechtěl nikdo ani potkat.

Čím míň koček, tím více moru

Ve středověku bylo běžné kočky zabíjet, topit a hubit je mnoha dalšími způsoby. Paradoxní je, že se tak dělo právě kvůli obavě, aby domácnost nebyla nakažena morem. Místo toho tak paradoxně krysám ubylo predátorů, ty se začaly nekontrolovatelně množit a brzy nato vypukly morové epidemie. Čím více mrtvých koček, tím rychleji přišel mor. Jedinou ochranou lidí se tak stala zima. V chladných zimních měsících se vším nedaří, hibernují a jsou naprosto nečinné. V zimě tak většinou morové epidemie slábly nebo zcela mizely, ovšem na jaře se vracely s novou silou.

Některé zdroje ale vliv zabíjení koček na šíření moru zpochybňují a ukazují morovou nákazu z jiné strany. Zabíjení koček podle některých odborníků zdaleka nebylo masovou záležitostí, navíc bylo do značné míry oprávněné, protože i kočka může za určitých okolností přenášet infikované vši. V Itálii bylo zvykem lidi při prvních projevech nákazy ihned izolovat. Dotyční tak umírali sami a opuštění, jedinými společníky jim byly právě kočky. Rovněž některé morové nákazy nebyly šířeny krysami a propukaly v zimních měsících.

Existují i názory, že mor se naopak začal šířit v době, kdy populace krys klesala. Vši totiž měly málo hostitelů a byly nuceny hledat další zdroje krve, což byli většinou lidé. Zkrátka fakt, že kočky byly ve středověku v určité míře z pověrčivosti zabíjeny, nelze s jistotou spojit s výskytem moru a vědci se v této věci neshodují ani dnes. Každopádně kočky to měly ve středověku těžké, šlo jim doslova o život a čekala je dlouhá cesta, než se z nich stali běžní domácí mazlíčci.

Zdroj: iflscience.com

KAM DÁL: Kočky dokáží věci, které nikdo jiný nenapodobí.

Klíčová slova:
historie
medicína
středověk
Vstoupit do diskuse