Hrabě Gilles de Rais: Pobočník Johanky z Arku pořádal krvavé orgie s novorozenci

Hrabě Gilles de Rais měl nakročeno ke skvělé vojenské kariéře. Zhatila mu ji jeho krutá sadistická povaha, která později připravila o život minimálně na 150 dětí...
Zobrazit fotogalerii (5)
  |   zajímavost

Hrabě Gilles de Rais stál za stoleté války po boku Johanky z Arcu. Později se k němu ale pojí děsivá historie. Tento hrdina, ochránce panny z Orleánu, měl pravděpodobně na svědomí stovky životů, a to hlavně dětských.

Hrabě Gilles de Montmorency-Laval, baron de Rais, jehož ve své době lidé znali také jako Modrovouse, se narodil do hodně nešťastné doby. Rok 1404 ani ty následující nebyly ve Francii žádným rájem, naopak šlo o léta válečná, plná bojů, smrti a navíc i moru. Jak se asi muselo malému dítěti v takové době vyrůstat? 

Výhodný sňatek, žádná velká láska

I přes veškerá úskalí tehdejší doby Gilles de Rais vyrostl a dočkal se let, kdy se slušelo, aby se mladý muž oženil. Tehdy mu bylo teprve 18 let, ale majetek a moc, který získal spolu se sňatkem, mu přišly vhod. Tvrdou výchovou vlastním dědečkem zocelený a citově poměrně otupělý mladík se však brzy po svatbě vydal na bitevní pole, kde se díky svému nově nabytému majetku rychle stal velitelem a shodou náhod také pobočníkem zázračné Johanky z Arku.

Krutost mu bránila v postupu

Snad by brzy dosáhl i na mnohem vyšší postavení, ale jeho násilnické sklony, které se již tehdy projevovaly, i když ještě patrně ne tak docela naplno, přece jen jeho postup omezovaly. Snad to bylo vypjetím ve válečných letech, snad krutou výchovou, kterou si jako dítě prošel, uchýlil se již v době bojů s Angličany Gilles de Rais k prvním vraždám. Jako svoje oběti si ale nevybral sobě rovné protivníky, ale bezbranné novorozence. Později se mělo ukázat, že šlo bohužel jen o předehru k jeho dalším krvavým sadistickým orgiím. 

O řádění hraběte de Rais byly popsány stovky listin, které hovoří o neskutečné krutosti, s níž později vraždil převážně děti. Někdy se jejich konce účastnil aktivně, jindy je nechával mučit a vraždit jinými a sám se stavěl “jen” do role diváka. O jeho šílené zvrhlosti a sadistické povaze není možné pochybovat. Ostatně nepochyboval o nich ani on sám, když se později, v roce 1440 před soudem ke svým zločinům sám přiznal. 

Karbaník a satanista

V době, kdy bojoval jako velitel a později i jako maršál v bitvách proti Angličanům, se jeho krutá povaha mohla alespoň zčásti uklidňovat hrůzami, které kolem něj probíhaly a jichž se sám aktivně účastnil. Když ale byla v roce 1431 popravena Johanka z Arku, pověsil vojenskou kariéru na hřebík a pustil se do další etapy svého života, během níž utrácel majetek, který mu přinesla jeho manželka, věnoval se hazardu a obecně se rád bavil ve velké společnosti, kterou také nákladně hostil.

Brzy se tak začal jeho majetek krátit, až dospěl do bodu, ze kterého snad ani nemohlo být návratu. Krutý hrabě ve své vysloužené finanční tísni začal přemýšlet o možnostech návratu na výslunní a k téhle cestě si vybral opravdu velmi nespolehlivé pomocníky - Satana a okultismus. 

Okultismus vyžadoval dětské oběti

Kdyby se de Rais utápěl ve svém neštěstí sám, byl by to nakonec jen příběh nešťastného muže, který neunesl tíhu doby, výchovy a snad i svoje psychické problémy. Hrabě Gilles ale neváhal pro návrat svého pozbytého majetku učinit vše, co bylo možné - i to nemožné. Okultistické rituály, kterým zcela propadl, si vyžadovaly lidské, dokonce dětské oběti. A bývalému pobočníku Johanky z Arku nebylo nikdy nic svaté a žádná hrůza pro něj nebyla nepřekonatelná. Hrady Champtocé, Machecoul a Tiffuages, které stále ještě patřily do rodinného majetku, se tak staly svědky bezbřehé krutosti, jíž padly za oběť mnohé dětské životy. 

Neshody s církví vedly k jeho konci

Vše skončilo až v roce 1440 - a to ještě náhodou, když se de Rais nepohodl s místním duchovním a ten dal spor k soudu. Teprve tehdy, při vyšetřování poměrně banální záležitosti (tedy v porovnání se všemi skutky, kterých se dopustil), došlo mimo jiné také k odhalení desítek vražd. Sám Gilled de Rais se u soudního slyšení, které proběhlo 22. října roku 1440, přiznal, že je sám vrahem velkého množství děti. Krutosti, jimiž si nebohé oběti bestiálního vraha musely před smrtí projít, raději ani nechceme znát, i když v soudním spisu jsou dopodrobna popsány. Těla malých odsouzenců nakonec spolu se svými společníky de Rais spálil mnohdy přímo v krbu ve svém pokoji, jiná tělíčka odvezli jeho kumpáni na odlehlá místa, kde je ponechali svému osudu. 

Pozdě, ale přece - řádění vraha byl konec

Kolik dětí by takto ještě přišlo o život, kdyby nebyl z jiného důvodu 16. října toho roku Gilles de Rais zatčen? V době soudu se hovořilo o přibližně sto čtyřiceti obětech, ale přesného čísla se v tehdejší době nikdo snad ani dopočítat nemohl. A tak se již sadistický hrabě naštěstí zpět na svobodu nepodíval. V procesu, který trval tři dny a byl rozdělen na světskou a církevní část, byl jeden z nejhorších sériových vrahů odsouzen k trestu smrti oběšením a následnému upálení. Rozsudek padl 25. října roku 1440 a o den později již byl hrabě, který mohl vstoupit do historie jako ochránce Jany z Arku, ale přitom se sám odsoudil k zavržení, po smrti a lidé v jeho kraji si mohli konečně oddychnout.

Zdroj: Criminal Minds, Historische Serienmörder, Záhady života, en.wikipedia

KAM DÁL: Taneční mor ze 16. století: Nakažení se utančili k smrti.

Klíčová slova: