Putinova snaha o návrat impéria: Tady všude Rusko prolilo krev, Ukrajina zdaleka není první

Roku 2010 se Putin osobně zúčastnil otevření Prigožinovy továrny Concord-Culinary Line na hotová jídla na předměstí Petrohradu
  |   analýza

Vladimir Putin téměř před rokem rozpoutal válku na Ukrajině a šokoval svět. Ovšem v kontextu některých událostí se o překvapení nejedná. Už vůbec ne, když se podíváme do roku 2008. Už v té době začal Vladimir Putin postupně naplňovat své představy o částečném návratu k vlivu z dob Sovětského svazu. 

Rozpad Sovětského svazu vnímá současný ruský diktátor jako tragédii. „Přesně tak to je. Podle jeho názoru byl rozpad SSSR největší katastrofou dvacátého století. Svoje odhodlání demonstroval už v roce 2008 v krátké válce s Gruzií, kdy Rusko obsadilo Jižní Osetii a od roku 2014 dobře známou situaci na východní Ukrajině a anexí Krymu. Tendence pro znovurozšíření ruského vlivu byly také dlouho patrné z budování celé sítě zásobování Evropy energetickými surovinami, plynem především,“ vysvětlil pro Čtidoma.cz bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR generál Jiří Šedivý.

Už Putinovo prohlášení z roku 2005, kdy ve svém projevu litoval rozpadu sovětského impéria, mělo být varovným signálem světu. V následujících letech začal po malých krůčcích realizovat mocenskou nápravu. V podstatě neodvolatelný Putin totiž na Ukrajině neposouvá hranice největší země na světě poprvé. Jaké války rozpoutal za období svého vládnutí? 

Putinovo rozpínání a druhá čečenská válka

V současném kontextu je zahájení války v severním Kavkazu více než zarážející. Vladimir Putin se stal oficiálně premiérem Ruské federace 8. srpna 1999 a ve stejný den se rozběhla masivní vojenská akce, která měla zvrátit vliv separatistického regionu v Čečensku. Po invazi Islámské mezinárodní brigády do města Dagestán se spustila válka, která skončila po necelém roce.

V květnu Moskva dosadila loajální vedení státu a počet obětí se za těchto několik měsíců boje odhaduje mezi 60 až 200 tisíci civilistů a vojáků. Boj separatistů a teroristů ovšem tímto zdaleka neskončil a partyzánská válka pokračovala v mnoha podobách ještě několik následujících let minimálně do roku 2009. První vážný regionální konflikt Vladimira Putina naznačil, že se nejedná o vůdce, který hledá mírové řešení. 

Putin definitivně odhalil karty - válka v Jižní Osetii

Ruská federace v roce 2008 zahájila v Gruzii vojenskou podporu Jižní Osetie pod názvem "operace vynucení míru". Pokus o odtržení Jižní Osetie od Gruzie bylo Putinem interpretováno jako agrese Gruzie vůči jižní části země, a tak začalo masivní krveprolití, které Ruská federace vyhrotila pozemní, leteckou a námořní silou. Jižní Osetie a Abcházie, které v roce 1991 vyhlásily nezávislost, aniž by ji Gruzie uznala, tak nebezpečně připomíná současnou situaci na Ukrajině.

Taktika Ruské federace se tak znovu opakuje. V tomto případě, byť válečný konflikt trval krátce, zemřelo během této krátké doby 850 lidí a dalších 200 tisíc přišlo o své domovy. Ruský vliv je na odtrženém území dodnes. 

Začátek války na východě Ukrajiny

Historie se stále opakuje. Zimní olympiáda v Soči skončila a Ruská federace spouští vojenskou akci, která byla předehrou k tomu, co se na východě Ukrajiny děje dodnes. V roce 2014 se rozhořel konflikt, který je v rámci popisu situace záměrně Ruskem popisován dezinformačně. Válka na Donbase se podle oficiálních zpráv odehrávala mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty, kteří byli významně podporováni Vladimirem Putinem.

Popírání účasti ruských vojáků má ovšem své trhliny. Několik zajatých Rusů potvrdilo jejich účast na území Donbasu a vlastně celá rétorika i v současném kontextu odhaluje, jaká byla Putinova tehdejší motivace. 

Putinova anexe Krymu

Dalším dílem do skládačky postupné expanze ruského vlivu se stalo počínání vojenských jednotek v roce 2014. Svržení ukrajinského prezidenta Janukovyče, který byl loajálním spojencem Vladimira Putina, během téměř ročních protestů zvaných Euromajdan, dovedla Ruskou federaci k vojenské invazi a anexi Krymu. Po obsazení klíčových míst na poloostrově zorganizovala improvizovaná Krymská republika referendum, jehož výsledek přisoudil obsazené území Ruské federaci.

Jednalo se tak do té doby o nejviditelnější a nejcitlivější zásah během vlády Vladimira Putina na destabilizaci míru v Evropě. Ukrajina ani západní země světa anexi Krymu neuznaly. Jinak se ale nestalo v podstatě nic. Putin každopádně rozpoutal mezinárodní a diplomatický konflikt, který otevřel novou kapitolu studené války. Putinova invaze na celé území Ukrajiny tak byla vyústěním mimo jiné i liknavosti Západu a poklonkování ruskému režimu. Konec Putinova vládnutí v Rusku bude pravděpodobně neslavný. I když bude cestou svých propagandistických kanálů říkat něco jiného. Čeká ho stejné zapomnění jako Gorbačova,“ pokusil se předpovědět generál Šedivý pro Čtidoma.cz.

Zdroje: Prima Zoom, Česká televize

KAM DÁL: Hlášení pro naše dezinformátory: Ukrajina se brání, neútočí. Jsou potřeba zbraně, ne čepice