Zemětřesení v Turecku má na svědomí tisíce lidí, počty mrtvých bohužel ještě nejspíš strmě narostou, a je možné očekávat i další otřesy. Je nutno současně říct, že tragédie přichází asi v nejméně vhodnou dobu a může mít kromě obrovských lidských a materiálních škod vážné následky pro politické vedení Turecka, zejména prezidenta Recepa Erdogana.
Je možná paradoxem, že jiné zemětřesení – to, k němuž došlo v roce 1999 – vytáhlo v podstatě do té doby lokálního politika Erdogana k moci, kterou si od té doby přivlastnil. Tehdy totiž někdejší politická garnitura čelila velké kritice za to, jak se s následky zemětřesení vypořádala. A vůbec není vyloučeno, že se bude opakovat stejný scénář i nyní. První kritika se navíc už ozývá, a to poměrně hlasitě.
Erdoganova strana jako vůdce
Zhruba dvě dekády je dominantní politickou silou pravicová Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP). Ta v čele s Erdoganem prosazuje islamizaci země, která má ovšem citelné další negativní dopady. V roce 2012 byla v Turecku zavedena povinná náboženská výchova sunnitského islámu od první třídy. Předtím byla volitelná. Náboženství tak začalo zřetelně prostupovat za Erdoganova panování celou tureckou společnost.
AKP je sice vůdčí silou turecké společnosti, nicméně vážné ekonomické problémy, jimž dominuje především vysoká nezaměstnanost a obrovská inflace, s ostatními evropskými zeměmi nesrovnatelná, srážejí její popularitu dolů. Tragické zemětřesení, s tím spojené hospodářské potíže a houfující se opozice, to jsou hlavní faktory, které mohou v nastávajících volbách ohrozit Erdoganovo postavení. Od moci jej odstavit zřejmě nemohou, nicméně mají potenciál vážnějším způsobem narušit celý systém jeho vládnutí.
Šestice politických stran jako hrozba
Erdoganovy plány jsou jasné, v červnových prezidentských a parlamentních volbách chce upevnit svou moc a nadále přijímat taková opatření, která by tento stav stvrzovala. Takový stav přirozeně vadí opozici, která se začíná viditelněji než předtím organizovat a společně především kritizuje autoritářský (diktátorský) výkon moci současného prezidenta. Ten je nezpochybnitelný a má mnoho společných rysů s ruským.
Opozice byla sice v předcházejících letech rozdrobená, nyní však dochází k jejímu postupnému sjednocování. Opoziční tábor čítá šest politických stran. Je veden Republikánskou lidovou stranou (CHP), která se dá řadit na levici. Není vyloučeno, že se další politické skupiny k bloku přidají. CHP chce navíc postavit svého kandidáta a hlasitěji promluvit do výsledků prezidentských voleb.
Srazí zemětřesení Erdogana na kolena?
Klíčovou otázkou samozřejmě zůstává, jak se Erdogan zachová, pokud na něho tvrdě dopadnou výše zmíněné problémy a nejnověji také následky zemětřesení. Jestliže bude jeho popularita klesat a přelije se do opozičního seskupení, je jasné, že turecká hlava státu bude šrouby utahovat. A nelze vyloučit ani uvěznění předních činitelů opozice, jak se to stalo nejnověji v případě viditelného istanbulského starosty Ekrema Imamoglua. O něm se hovořilo i jako o možném nástupci Erdogana.
Turecký samovládce tak zažívá po delší době osobní krizové období, navíc umocněné ničivými následky přírodního živlu. Jestliže se nepodaří adekvátně reagovat na zemětřesení, nebudou dostatečně řešeny ekonomické problémy a opozice se začne více prosazovat, může to být začátek Erdoganova výrazného oslabení na politickém kolbišti, později možná i jeho konce.
KAM DÁL: Z obyčejného prodejce vládce Turecka. Erdogan posiluje svůj kult osobnosti za každou cenu.
