Jak se z člověka stane násilník a sériový vrah, který po několik let děsí půlmilionové město? Jak se může stát, že pod jeho rukama skončí život minimálně třinácti důvěřivých žen? Podle psychologů toto všechno může začít již v útlém dětství, které budoucí vrah prožívá v pochybné rodině – stejně jako kdysi malý Albert DeSalvo, dnes známý spíše jako Bostonský škrtič.
Krutý otec budoucího vraha
Albert se narodil v roce 1931 v Bostonu, ale první roky jeho života nebyly nijak veselé. Právě to jej pravděpodobně, spolu s vrozenými vlastnostmi, přivedlo na cestu zločinu, z níž nikdy nenašel odbočku k životu v mezích zákona. DeSalvův otec se ke své ženě i dětem choval opravdu zle. Matku svých dětí krutě mlátil a týral a nevynechal ani děti. Navíc si domů vodil prostitutky a při svém řádění se neohlížel na diváky, tedy ani na svoje potomky, kteří byli často jeho hrátkám přítomni. Albert začal svět vnímat jako nepřátelský ring, v němž bude buď krutým vítězem, nebo slabým poraženým. Rozhodl se pro první variantu a svoji agresivitu si začal vybíjet nejprve na zvířatech. To mu bylo teprve kolem deseti let.
První konflikty se zákonem přišly brzy
Brzy se Albert DeSalvo „zdokonalil“ natolik, že se vydal loupit. Škola ho nebavila a nikdo jej ani k nějaké pravidelné docházce nedonutil. Toulal se po Bostonu a kde mohl, tam něco ukradl. Už ve dvanácti letech se tak prvně dostal do rukou policie, která jej poslala do nápravného zařízení Lyman School pro chlapce. Jak už to ale v podobných zařízeních často bývá, právě tady se naučil i to, o čem doposud neměl ani zdání. Na svobodu se tak po nějaké době vydal poučen o nejrůznějších sexuálních praktikách a s chutí vyzkoušet všechno, co mu život nesvazovaný žádnými pravidly bohužel mohl nabídnout. Jeho touha byla doslova neukojitelná, jak ostatně při vyšetřování později přiznal i policistům.
Z pasťáku k vojenské policii
Zarážející by měla být skutečnost, že i když se do Lyman School později ještě jednou nedobrovolně vrátil a úřady tedy musely jasně tušit, o jakou osobnost se jedná, mohl Albert později sloužit v armádě, a to dokonce po určitou dobu i u vojenské policie. Později byl ale přece jen propuštěn do civilu.
![](https://www.ctidoma.cz/sites/default/files/styles/box_image/public/imgs/01/b-17_on_bomb_run.jpg "Letounům B-17 se za druhé světové války přezdívalo "létající pevnosti". Přesto se ten, v němž seděl Alan Magee, stal pro ostatní členy posádky osudným")
První vražda nebyla tou poslední
DeSalvovi bylo jedenatřicet let, když se Boston prvně vyděsil vraždou místní ženy, kterou její syn našel doma uškrcenou. Ukázalo se, že šlo o první ze série třinácti žen, které v následujících dvou letech podlehly řádění takzvaného Bostonského škrtiče. Agresor si nevybíral, jeho oběti byly ve věku od devatenácti do pětaosmdesáti let. I když dodnes panuje určitá nejistota a snaha některé důkazy znevěrohodnit, Albert DeSalvo se k těmto činům sám přiznal a pozdější analýza DNA jej minimálně s poslední ze série vražd jednoznačně spojila. Lze tedy předpokládat, že je to právě on, kdo po dva roky děsil celý Boston. Bohužel ale ne dost na to, aby osamělé ženy stále nevpouštěly k sobě domů neznámého muže, který se vydával za opraváře.
Psi jako nedostatkové zboží
Řádění Bostonského škrtiče samozřejmě vyvolalo v půlmilionovém městě i jeho širokém okolí velkou paniku. Místní dámy i otcové od rodin brali doslova útokem místní obchody se zvířaty, brzy nebylo možné v kraji sehnat jediné volné štěně. Psi měli být zárukou bezpečí, ale bohužel tomu tak nebylo. Ne kvůli špatné psí práci, ale z důvodu lehkomyslnosti některých žen, které přes veškerou možnou osvětu stále nebraly varování policie dost vážně.
Sám vrah se divil, jak snadno všechno šlo
Podle knihy Sérioví vrazi autora Stéphana Bourgoina se později sám DeSalvo pozastavoval nad tím, jak snadné bylo dostat se k obětem do bytu, a to i v době, kdy už všude kolovaly zprávy o jeho zločinech a ženy byly varovány a vyzývány k obezřetnosti. Stačilo zazvonit, představit se jako opravář čehokoliv a dveře k další sexuálně motivované vraždě byly otevřené. Jistá si přitom nemohla být žádná žena.
Bostonský škrtič neměl žádný vyhraněný vkus, nebylo možné vysledovat, na jaký typ či věkovou skupinu žen útočí. Zkrátka se toulal městem, hledal zvonky, na nichž bylo jen ženské jméno a na takové zvonil. I pro něj pak bylo překvapením, jaká žena mu otevře. A záleželo jen na ní, jestli ho pustí dovnitř. Podle jeho vlastních slov na žádnou z nich nijak výrazně nenaléhal, nesnažil se dostat do jejich domovů násilím. Proto také policie nemohla pochopit, proč ani na zámcích, ani na dveřích nejsou žádné stopy násilí.
Poslední oběť nezabil, a to ho stálo svobodu
Třináct žen přišlo o život, naposledy teprve devatenáctiletá dívka, než si Bostonský škrtič konečně řekl, že už to stačilo. Přesto se ale ještě jednou pokusil přepadnout další oběť, tu ale nezabil, ani neznásilnil a žena vyvázla z jeho rukou živá a schopná vypovídat. DeSalvu policistům podrobně popsala a jeden z nich v útočníkovi popsal muže, kterého již v minulosti vyšetřoval kvůli jiným násilným činům. DeSalvo skončil za mřížemi, avšak nikoliv věznice, ale léčebny. Teprve tam se všechno rozeběhlo naplno, když svému spolubydlícímu prozradil všechno o svém předchozím řádění. Ten se zase nezdráhal předat informace dál.
Nejvyššímu trestu unikl, smrti ale ne
I když se Bostonský škrtič k vraždám přiznal, byl stále považován za psychicky nemocného a jeho výpověď nebyla brána s takovou váhou, jakou si zasloužila. Také obhájce si vyžádal dohodu, že nebude udělen trest smrti, aby bylo možné vrahovy pohnutky zkoumat, a odhalit tak momenty, které jej k takovému jednání dovedly. Věřil, že by tak bylo možné předejít opakování něčeho podobného. DeSalvo sice tedy nebyl odsouzen k smrti, ale přesto z vězení živý již nevyšel. Po vyřčení rozsudku doživotního vězení byl o několik let později ve své cele zavražděn dalším zločincem za podvody při vězeňském obchodu s drogami.
Zdroje: en.wikipedia, karisable, nytimes, huffpost
KAM DÁL: Američané dělali pokusy na lidech. Ti umírali v tajných laboratořích.
