Některé tradiční cukrárny bohužel nevydržely tvrdý kapitalismus. Legendární Mlíčňák na Vítězném náměstí v Dejvicích je dnes už pouhou vzpomínkou. Vytlačila ho moderní pizzerie. Chlebíček na stojáka a široká škála dezertů však dosud přežívá hned na několika dalších místech, kde má návštěvník často pocit, že se zde zastavil čas.
Rakvičku, nebo indiánka?
Kdo viděl film Spalovač mrtvol, jistě si vzpomene na dvojsmyslnou repliku o rakvičce. Když setřeseme poněkud depresivní pachuť příběhu z krematoria, kde v hlavní roli zářil Rudolf Hrušínský, objeví se v mysli vzpomínka na křupnutí rakvičky a na boj se šlehačkou kolem pusy.
Tento zákusek totiž patří mezi ty nejmorbidnější, ale nejchutnější cukrářské dobroty, které si za socialismu získaly zaslouženou oblibu. Rakvička v tom však není sama. Dezerty československých cukráren nebavily pouze chutí, ale také názvy. Co třeba takový indiánek?
Prokousat se přes našlehanou ovocnou pěnu s čokoládovou polevou k piškotu byla zasloužená odměna. Fantazie při vymýšlení názvů je však dodnes záhadou. Vidíte snad v této cukrovince indiána? V Severní a Jižní Americe by se nad tím nejspíš pozastavili. Vlnu kritiky by ale dozajista zadupala do země cukrová smršť, která se odehrává při každém kousnutí.
Punčák
Za minulého režimu se nehýřilo barvami tolik jako dnes. S odstupem času sice vyvstává otázka, zda jsou blikající reklamy tou nejlepší reklamou na nový režim, nicméně svoboda vyjadřování a cestování za to rozhodně stojí. Když se však vrátíme na pulty dřívějších – a vlastně i dnešních – cukráren, musíme si vzpomenout na legendární punčový řez.
Dezert, který je jako zrozený pro alkoholiky, zaujme svými pestrými barvami, což za socialismu nebylo úplně běžné. Kdo si rád udělá výlet do minulosti, ať neváhá a kousne si do punčáku. Není snad jediné cukrárny, která by se nechlubila tímto legendárním dezertem.
U barev však ještě chvíli zůstaneme. Každému, kdo miluje košíček s krémem a ovocem, se musí sbíhat sliny hned při první vzpomínce na křehké kousnutí. Nedělejte se s ním doma a k punčovému řezu v cukrárně přibalte i tento lehounký dezertík.
Větrník a laskonka
Inspirovat se světovou kuchyní není žádná ostuda, ba právě naopak. Mohou tak vznikat zajímavé mutace, které přežijí i děsivou apokalypsu. Takový větrník totiž přežije bezesporu nás všechny. Zákusek inspirovaný francouzským choux à la crème byl proslulý už na dvoře Kateřiny Medicejské.
Vysoká kalorická hodnota není na překážku a monumentální patnácticentimetrový větrník nesmí na papírovém tácku se zákusky z cukrárny chybět. Válec ze Saska, jinými slovy kremrole, děsí cukrovkáře už několik desítek let za okny cukráren. Listové těsto ve tvaru „trubičky” je plné krému, který s velkou pravděpodobností zčásti skončí na vašem obličeji i na vypraném oblečení. V éře socialismu si však člověk při každém kousnutí odskočil do cukrového ráje.
Stezka socialistických cukrovinek končí u laskonky. Jedno kousnutí je jako lahodné zaražení dýky do mozku. O původu laskonky není jasno. Některé teorie hovoří o vlivu Itálie, jiné zase o Švýcarsku či Rakousku. Pravá laskonka je však jenom jedna. A to je tak vše ze socialistických pultíků československých cukráren.
Zdroje: redakce, svetzeny.cz, iprima.cz
KAM DÁL: Komunistické vymývání mozků: Filmy z 50. let, které stále straší ze spaní.
