Česká republika není pro Ukrajince nic nového, to je zřejmé. „Nikdy jsme u vás nebyli. Ale když jsme s dcerami přišly do Prahy, měla jsem pocit, že se vracím na známé místo,“ usmívá se Larysa. Několik jejích známých totiž v minulosti v Česku pracovalo, takže o zemi v srdci Evropy slyšela mnoho vyprávět.
Jídlo, ubytování i nová práce
V Praze se Laryse a jejím dětem dostalo skvělého přivítání, jak sama popisuje. „Vůbec si nemohu na nic stěžovat. Byla bych hloupá, kdybych hledala mouchy na tom, že nám lidé pomáhali. Vždyť to vůbec dělat nemuseli. Dostali jsme jídlo, ubytovali nás, nabídli nám dočasnou práci.“
Na Ukrajině byla zvyklá hodně pracovat, takže zapojit se i zde okamžitě do „procesu“ pro ni nebyl problém. I když se jako vystudovaná magistra farmacie musela spokojit s uklízením jedné větší firmy. „Byla jsem za tu nabídku ráda. Není nic horšího, než koukat do zdi a litovat se. Jasně, mám strach o manžela, o kamarády a vlastně celou Ukrajinu. Ale to neznamená, že se ze mě stane troska.“
S manželem už jsme se dohodli
Až se zabydlí a vydělá peníze na základní věci, poohlídne se po práci ve svém oboru. „Do té doby se samozřejmě naučím česky. Dávám tomu půl roku. A pevně věřím, že za mnou přijede i manžel, protože válka skončí. Už jsme se dohodli, jak to všechno uděláme,“ nastiňuje své plány sympatická blondýnka.
Její partner Ivan prý vezme zbytek rodiny a dorazí do České republiky. „Babičky, dědečky, ale i některé další. Dorazí i sestra s rodinou. Dopředu mu tady najdu práci, seženu pak i větší byt, abychom se tam všichni vešli. A zůstaneme. Česko je krásná země plná úžasných lidí, moc se nám tu líbí. Víme, že nám Češi pomohli a jsme vděční. Ale ohledy na ně brát nebudeme, asi některé z nich připravíme o práci. Ale to se nedá nic dělat.“
(Na žádost respondentky je v článku změněno jméno, fotka je pouze ilustrační.)
KAM DÁL: Kdo je doopravdy hrdina dezolátů, Jindra Rajchl z Václaváku?
