František Moravec velmi dobře znal už první světovou válku. Účastnil se bojů na východní frontě a z Polska přešel s celou hlídkou do ruského zajetí. V roce 1916 se připojil k srbské legii a bojoval na rumunské frontě, kde byl raněn. Po vyléčení se s celou srbskou legií dostal do Řecka, kde zastával pozici velitele pěší čety až do 28. února 1918. Odtud doputoval až do Francie, kde se připojil k Československé legii.
Po vzniku samostatného Československa se ještě zúčastnil bojů na Slovensku, kde se rozhodl pro kariéru profesionálního vojáka. Dodělal si vojenské vzdělání. Ve třicátých letech započal kariéru, kde se mu dařilo ve prospěch naší země vybojovat malé, ale o to důležitější bitvy.
Zpravodaj Moravec
František Moravec byl údajně velmi sebevědomý, nekompromisní, ale také ironický. Také proto si získal v minulosti mnoho nepřátel na generálním štábu, kde vyšplhal velmi vysoko ve třicátých letech a po podepsání Mnichovské dohody byl postaven na pozici 2. přednosty hlavního štábu.
Po roce 1989, tedy mnoho let po smrti Františka Moravce, se jeho jméno, jehož pověst utrpěla v době nástupu komunistického režimu k moci, dočkalo rehabilitace. Tehdejší prezident republiky Václav Havel vrátil generálu Moravcovi jeho hodnost a vyznamenal jej řádem Milana Rastislava Štefánika III. třídy in memoriam. Jméno brigádního generála Františka Moravce nyní nese také 601. skupina speciálních sil AČR.
S kontroverzními škraloupy se pustil do jasné koncepce zpravodajské služby, což bylo v roce 1935 nacistické Německo. Díky své náročnosti se mu podařilo sestavit silnou a efektivní pracovní skupinu a rozšířil svou zpravodajskou síť i do Německa. Největším předválečným úspěchem bylo získání důležitého kontaktu, kterým byl Němec Paul Thümmel, člen NSDAP.
Mnichovská dohoda
„O hranicích a svobodě se nediskutuje. Ty se musí bránit vždy a všemi prostředky,” napsal František Moravec během jednání o Mnichovské dohodě. I tak se jako voják přizpůsobil novému pořádku a ukradenému pohraničí. Moravec musel na oko přerušit zpravodajskou činnost, ale pokračoval ve své práci tentokrát 1. přednosty hlavního štábu nadále. Od počátku března 1939 zachytil mnoho zpráv o chystané okupaci nacisty. Od Thümmela se také dozvěděl konkrétní datum 15. března. Když se o tuto informaci podělil, sklidil u mnohých posměch a odmítání.
11. března Moravec přijal nabídku z Velké Británie na emigraci jeho zpravodajské služby do exilu. Zničil archivy druhého oddělení, rozpustil síť zpravodajců a vzal 11 vybraných osob do Anglie. 14. března se jim podařilo letadlem KLM dostat do Anglie jen 12 hodin před nacistickou okupací. Tímto krokem se datuje začátek organizovaného odboje v zahraničí.
Monopol na informace
František Moravec nebyl mezi ostatními členy odboje oblíbený. Nerespektoval hierarchii, nadřízené ani rozkazy. Díky svým cenným informacím se však dostal do blízkého kontaktu s exilovou vládou Edvarda Beneše, a tak bylo velmi složité Moravce odstavit. Po okupaci Polska a Francie se Londýn přirozeně stal epicentrem zahraničního odboje. Začal tak po mnohých ztrátách a tlaku ze strany Británie a později i Sovětského svazu vymýšlet, jak vytvářet viditelný odboj proti nacismu. Rozhodl se tedy pro vojenskou akci zvenčí. Nasazení parašutistů z Anglie do protektorátu mělo sloužit jako posila zbrojní a informační.
Vrcholem následně byla operace Anthropoid, která měla za cíl odstranit Reinharda Heydricha. Paradoxně tento krok Moravce a zpravodajské služby oslabil, protože nacistická odveta byla tvrdá. Po roce 1942 se tedy přerušil rádiový kontakt a zpravodajská síť byla podchycena. Byť hlasy kritiků zpochybňovaly po těchto událostech jeho kompetence, stal se z něj brigádní generál.
Soudruzi měli jasno
Po návratu z Anglie bylo proti Moravcovi zavedeno vyhledávací řízení pro podvracení z vojenské zrady, protože se nepostaral o likvidaci zpravodajského archivu v březnu 1939. Dne 15. 3. 1946 byl generál Moravec dokonce dán rozkazem ministra národní obrany Svobody na „dovolenou s čekaným“.
Prezident Beneš ale nakonec v únoru 1947 nařídil přerušit kárné řízení a vzít Moravce do činné služby, ovšem ten byl 1. prosince 1947 odsunut do funkce zatímního velitele 14. divize v Mladé Boleslavi. Ve funkci dlouho nepobyl. Patřil do první skupiny generálů, jejichž okamžité propuštění z armády požadovali komunisté. A tak František Moravec dostal 1. března 1948 „zdravotní dovolenou“.
Činnost v poúnorovém exilu
Již v březnu 1948 odešel přes hranici znovu do exilu. Dne 26. července 1948 mu byla dodatečně odňata hodnost a byl propuštěn z branné moci. To byl také začátek jeho další práce, kdy pod patronací amerických zpravodajských služeb pracoval proti tehdejšímu komunistickému režimu v naší vlasti a několik měsíců působil dokonce v čele sloučených zpravodajských skupin v Německu, a to až do jejich zrušení koncem roku 1954. Poslední služba brigádního generála Františka Moravce byla pro americké ministerstvo obrany. Právě zde, ve Washingtonu, také 26. července roku 1966 ve věku 71 let zemřel.
Zdroj: Česká televize, Historie cs
KAM DÁL: Čeká lidstvo další apokalypsa? Už jsme si to vyzkoušeli, Evropu i Asii ovládly tma, mor a války.
