Český pacient doplácí na to, že lékaři z Ukrajiny nedělají svoji práci. Stát lidské hledisko nezajímá

Ukrajinští lékaři komunikují s pacienty, kteří utíkají před válkou, jejich pomoc je v tomto ohledu velmi významná
Zobrazit fotogalerii (3)
  |   rozhovor

Někteří lékaři z Ukrajiny by chtěli zůstat v České republice a léčit. Stát jim to ale neumožní. Složitý proces zkoušek je jen jednou z překážek. Hlavně by si totiž museli z vlastní kapsy zaplatit půlroční praxi. Pro lidi, kteří často utíkají před válkou zcela bez prostředků, je to nemyslitelné.

Od začátku války na Ukrajině zaměstnali čeští praktici téměř padesát lékařů, kteří ze země před konfliktem uprchli. Léčit dosud nemohou, brání tomu komplikovaný proces tzv. nostrifikace a zejména aprobace.

Už přes rok proto trvá projekt Ukrajina, do kterého se zapojilo téměř pět desítek ukrajinských lékařů a kolem dvaceti ordinací praktiků. „Umožňuje to, že lékaři, kteří přišli jako utečenci z Ukrajiny, mohou praktickým lékařům pomáhat alespoň jako tzv. asistenti praxe,“ říká v rozhovoru pro Čtidoma.cz MUDr. Cyril Mucha, místopředseda Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP a hlavní koordinátor zmíněného projektu.

S prosbou o rozhovor jsme kontaktovali i ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09). Reakce jsme se nedočkali. Bohužel i toto zřejmě souvisí s tristní komunikací současné vlády a neochotě vysvětlovat.

Jak to funguje v praxi?
Řada lidí, kteří přicházejí z Ukrajiny, trpí různými zdravotními potížemi, které bývají ještě zhoršené špatným psychickým stavem. A teď si představme, že k tomu musí své problémy vysvětlovat lékaři, který nehovoří jejich jazykem a pořádně mu nerozumí. A to je právě jeden z těch nejdůležitějších momentů, kdy lékaři z Ukrajiny v našich ordinacích pomáhají. Většinou si toho pacienta vezmou, vyzpovídají ho, projdou s ním anamnézu, zjistí jaké léky užívá. Potom přichází český lékař, se s kterým společně stanoví diagnózu a další postup. A to je velice důležité, protože ukrajinský lékař funguje jako takový most mezi ukrajinskými pacienty a českým lékařem.

Jací jsou Ukrajinci doktoři z vaší zkušenosti či ze zkušenosti vašich kolegů?
Na odborné úrovni jim není co vytknout. Stejně jako u nás jsou samozřejmě dobří a špatní lékaři, zkušení i nezkušení. Ale zatím jsem s žádným z lékařů, kteří prošli mou ordinací, neměl žádné problémy po odborné stránce. V něčem byli lepší, v něčem jsem byl zase lepší já, takže jsme si alespoň vyměňovali informace. Že by po odborné stránce byly jejich školy na nižší úrovni, to bych si vůbec nemyslel.

Aby mohli Ukrajinci léčit v Česku, musejí projít procesem nostrifikace. Co přesně to znamená?
Nostrifikace slouží k ověření vzdělání, takže se zjistí, zda vůbec studovali, jakou školu, jaké zkoušky absolvovali. Teprve poté je jim uznán diplom. Na nostrifikaci navazuje takzvaná aprobační zkouška, kterou skládají takřka ze všech oborů, které vystudovali. To jsou v první fázi písemné testy, na které navazuje půlroční stáž ve zdravotnickém zařízení. Pak ještě skládají ústní zkoušku a ve chvíli, kdy toto všechno proběhne, tak mohou u nás začít léčit jako lékaři absolventi.

Ukrajinští lékaři by si také museli platit půlroční stáž v některé z nemocnic předtím, než by u nás směli ordinovat. Je to problém?
Jistě. Dokonce velký. Protože si musíme uvědomit, že jsou to lidé bez zdrojů. Když český lékař studuje, tak má alespoň třeba rodiče, kteří jej podporují, nebo má alespoň kde bydlet. Většina z těch Ukrajinců opravdu přišla s těmi pověstnými dvěma taškami, sice mají třeba auto, ale toho se nenajedí. Takže když jdou na tu stáž, tak nejenže nedostávají žádné peníze, ale ještě za ni musí platit, a zároveň musí něco jíst a někde bydlet.

Celé je to každopádně běh na dlouhou trať. Není možné proces zkrátit, komunikuje na toto téma někdo s ministerstvem zdravotnictví?
U nás máme určité zákony a vyhlášky a nikdo nechce, aby se dělalo něco nezákonného. Ministerstvo se poměrně striktně drží těch vyhlášek, což je na jednu stranu správné, ale na druhou stranu je ta dnešní situace docela mimořádná. Něco jiného bylo, když se někdo před 5 lety rozhodl odjet do Česka a věděl, že když bude chtít léčit, tak bude muset absolvovat dlouhý a poměrně náročný proces, než se dostane do medicíny. Dnes lékaři z Ukrajiny utíkají před válkou, aby si zachránili život, a proto se domnívám, že by se mělo zohlednit nějaké lidské hledisko a na nějakou určitou omezenou dobu z požadavků slevit.

Myslíte tím, aby léčili sami bez dohledu?
To vůbec ne. Ale aby třeba mohli léčit alespoň pod dohledem. Tím spíše třeba u ukrajinských pacientů – nikdo neříká, že by měli rovnou léčit české pacienty. Českem prošlo půl milionu utečenců a byla by to velká pomoc pro medicínu. Bohužel se stále potkáváme s případy, že pracují jako uklízečky nebo zahradníci, což je obrovská škoda. A nejen pro nás jako ČR, ale i pro ty lékaře, protože medicína, když se nedělá, tak se samozřejmě zapomíná. Je to škoda i pro české pacienty. Protože jestliže tam je ukrajinský lékař, tak bere ukrajinské pacienty paralelně. To znamená, že čeští nemusejí čekat delší dobu a zdravotní systém to nijak nezatěžuje.

Tušíte, jak jsou podmínky nastaveny jinde, například v Německu, Rakousku či na Slovensku? Nemůžeme se v některé z těchto zemí poučit?
Musím říct, že úplně nevím. Ale řekl bych, že v rámci Evropské unie jsou ty podmínky vcelku podobné, tedy ani výrazně těžší, ani jednodušší. To je výhoda EU, protože jakmile lékař získá nějaký papír tady, tak mu platí po celé Evropské unii.

KAM DÁL: Lékař se mým bolestem vysmál a poslal mě domů, říká Martina (36). Diagnóza: ulcerózní kolitida.