Smutný klaun Jan Werich. Od bojovníka proti nacismu, až po zlomeného starce s podepsanou Antichartou

Během vánočních svátků nám jeho herectví zcela jistě neunikne. Ať už jde o snímky jako Byl jednou jeden král nebo Císařův pekař -  pekařův císař. Jeho život však rozhodně nebyl jako z pohádky a jedna z největších osobností národa zemřela dočista zlomená.

13.12.2018 - 07:00   |  
Werich velmi brzy pochopil, že Anticharta je velké šlápnutí vedle...
Zobrazit fotogalerii (4)

Jan Werich je pro většinu národa nedotknutelnou osobností, ale i přes nezpochybnitelné a záslužné činy najdeme temná místa, na která on sám nebyl dvakrát hrdý. Proč muž, který se nebál veřejně postavit i nacismu, zlomil svou páteř v roce 1977, když podepsal Antichartu?

Hvězdné začátky

Osvobozené divadlo si v předválečné době získalo obrovský počet diváků a obdivovatelů. Trojlístek Werich, Voskovec a Ježek se ve svém programu nebáli dotknout těch nejbolavějších témat společnosti, včetně hrozby největší v podobě Adolfa Hitlera a nastupujícího nacismu.

Vývoj ve válkou ohrožené Evropě je donutil utéct do Spojených států amerických. Návrat po jejím skončení však neznamenal navázání úspěchu z předešlých let. Svět se za sedm let výrazně změnil a Werich s Voskovcem též. Blížící se diktatura z východu donutila Voskovce emigrovat podruhé a natrvalo. Jan Werich zůstal a bolševik se k němu nechoval zrovna přátelsky. Nic, co by bylo souzeno pro politickou satiru Osvobozeného divadla.

Werichem na Kampě

Kdo někdy prošel centrem Prahy, nemohl minout Werichovu vilu. K českému umělci tento dům patří stejně jako jeho nenapodobitelný hlas nebo moudré citáty.

Život v ní však v nově nastoleném režimu neměl zrovna dvakrát růžový. K umění nutná tvůrčí svoboda byla omezena, a tak se dlouhá léta na divadle objevoval sporadicky. Film byl také nadlouho Werichovi zapovězen, ale v roce 1951 ztvárnil Rudolfa II. v historické veselohře Císařův pekař – pekařův císař.

Přesto byl obsazován pramálo. Dalo by se říct, že Werich a socialismus k sobě jednoduše nepasovali. Jeho odpor byl tichý a ignorace z filmové branže záměrná. Sporadicky se objevoval na filmovém plátně i televizní obrazovce. Až v roce 1956 se stává ředitelem divadla ABC a snaží se navrátit k podobnému programu, jaký ho společně s Voskovcem proslavil. Jeho věrným druhem mu tentokrát byl Miroslav Horníček.

Až období normalizace uklidilo Wericha z veřejného života. Zákaz mluvit v rozhlase, být součástí televizního programu nebo filmu se stalo předposledním vystoupením před smutnou tečkou v Národním divadle.

Anticharta

Jan Werich za svůj život ochotně podepsal mnoho petic a dokumentů, které jasně deklarovaly odpor ke komunistickému režimu. Svým podpisem podporoval jednotlivce, ale později také Manifest dvou tisíc slov.

O to paradoxněji se jeví jeho jméno vepsané perem na dokumentu Anticharty. Elita národa byla dotlačena k veřejnému odsouzení “odbojové” činnosti Charty 77 a Jan Werich byl pro ně kapitálním úlovkem.

Pryč byly doby, kdy Werich nemohl být spatřen ve veřejném médiu. Dlouhé záběry na starého muže, který poslouchá propagandistický projev Jiřiny Švorcové, jsou jako vystřižené z absurdního dramatu.

Sám Werich se později dožadoval vymazání svého jména z listiny shrbených umělců. Ospravedlňoval se tím, že údajně podepsal pouze prezenční listinu. Werichův argument potvrdil i jeho přítel Jiří Suchý. A proč vlastně Werich vůbec přišel? Údajně nechtěl riskovat, že by mu bylo znemožněno cestovat za Jiřím Voskovcem do USA..

Smutný klaun

Werichův podpis pod Antichartou v roce 1977 se stal symbolem smutného konce významné osobnosti českých dějin. Přestože z Národního divadla jako jeden z mála odešel. On sám dožíval s hořkým pocitem a zklamáním.

Smutný klaun, který naší kultuře zanechal mnoho divadelních her, filmů, knih, namluvených pohádek a krásných písní, zemřel o tři roky později bez velké slávy. Režimu byl totiž pohodlný, jen když uznal za vhodné.