Míšo, jste taková multifunkční žena. Jak to všechno zvládáte? Existují i nějaké vaše role, které mnoho lidí nezná?
Já bych začala tím, že jsem multifunkční trochu z donucení, stejně jako každá žena. Časem se ty naše role rozrůstají. A tak, když chceme stihnout práci, děti, rodinu, sport a ještě nějaké svoje koníčky, nic jiného nám nezbývá. Mě bylo vždy všude plno, vydala jsem za dvě, takže jsem se logicky musela stát i dvojnásobnou matkou. Je to pro mne dar, ale i životní výzva.
Co tedy všechno děláte?
Kromě vyjmenovaných rolí jsem také příležitostná švadlena a vůbec fanynka všech ručních prací, jógamatka, kamarádka a pro blízké i vrba a psycholog. Pak je tady ještě jedna má role, a to je chronicky nakupující milovnice módy, ale tuhle Míšu moje karta nemá moc ráda. (směje se)
- ve třech letech se přistěhovala spolu s rodiči do Prahy
- vystudovala gymnázium a sportovní gymnázium, poté studovala DAMU
- věnuje se nadaci, která podporuje děti v dětských domovech
- je vdaná, má dvojčata – syna Josefa a dceru Magdalenu
Jak vypadá váš běžný den?
Úplně stejně jako každé ženy, maminky. Ráno vypravím děti, vezu je do školy, pracuji, nakoupím, uvařím, nachystám svačiny, dělám taxikáře na kroužky a večer se snažím, pokud možno bez konfliktu, o konverzaci na téma jaký měl kdo den. Po večeři vymýšlím, co všechno musím udělat, až děti usnou, abych pak nakonec většinou odpadla dřív než ony. Jediné, v čem se liším, je moje neobvyklá práce, která není pravidelná, což bývá často trochu komplikace. Pak musím být i krizová manažerka a řešit, aby to doma fungovalo, i když zrovna natáčím v zahraničí.
Pro mnoho žen jste vzorem. Máte také svůj ženský vzor?
Ano, jsou jím všechny babičky a prababičky. Všechny fungovaly v době, kdy nebyly různé vychytávky a "vylepšováky" života, které jsou pro nás už samozřejmost. Nechápu, zvládly vychovat děti bez papírových plen, mixéru, mobilního telefonu, paní na úklid nebo na hlídání, a přesto být milujícími a pečujícími ženami. Často se musely obětovat a upřednostnit pohodlí rodiny před sebou, a to se dnes už moc nevidí.
Už jste to trochu naznačila, ale máte nějaké své slabosti?
Kromě dobrého jídla a jógy jsou to hlavně moje děti a přítel. Velkou neřestí je nakupování. Někdo nakupuje cenné papíry, nemovitosti a já mám své peníze uložené ve skříni. (smích) Hlavně si potrpím na boty, takže karma asi zařídila, že mohu spolupracovat právě se sítí prodejen obuvi, které jsou takové moje malé chrámy. Kolik párů mám doma, raději říkat nebudu, protože když jsem to nedávno počítala, musela jsem se trochu stydět. Nejsou to stovky párů, ale desítky ano. Od toho už není daleko k oblečení a kosmetice.
Máte nějaký svůj styl? Jak tedy vypadá váš šatník?
Můj styl je, že nemám styl. (smích) Můj šatník i botník vypadá přeplněně a najdete tam úplně všechno od tenisek až po boty na jehlovém podpatku. Ta rozmanitost mě baví, ale je i potřeba. Miluji boty s paměťovou pěnou, ty mě vždy zachrání, když jsem celý večer strávila na pódiu nebo se snažila být za svůdnici.
Bere vám dcera oblečení ze skříně?
Moje dcera je teď ve věku, kdy jí na oblečení záleží, takže pravidelně pořádá nájezdy na můj šatník a někdy k tomu pozve i kamarádky. Je hezké vidět, že nezáleží na věku, když jde o tyhle věci, protože tu jiskru nadšení máme stejnou v deseti i ve čtyřiceti. Vlastně se těším, až do toho všeho doroste, protože pak nebudu mít výčitky, že sama unosit tolik oblečení ani nezvládnu. Zatím jsem přistoupila k metodě "kus za kus", kdy za každou novou věc musím jednu starší vyřadit a darovat kamarádce nebo na charitu.
Když se ještě vrátím k těm botám. Jak vypadá vaše ideální?
Jsem docela náročná. Musí být krásné, sexy a určitě by mi měly dělat menší nožku, protože k mým hubeným nohám chodidlo velikosti 38,5 není úplně lichotivé. Kromě toho jsem dospěla k názoru, že nehodlám dělat kompromisy na úkor mého zdraví, takže by ideální bota měla být i maximálně pohodlná. Naštěstí mi paní prodavačky vždycky dobře poradí, aby se můj vybraný pár blížil tomu ideálu co nejvíce.
Máte i nějaký opravdový unikát?
A víte, že vlastně ano? Jedna věc je, že když si člověk takové boty koupí, pak se jich těžko vzdává, takže pokud jsou dostatečně kvalitní, dělají radost opravdu dlouho. A pokud jde o ten unikát, jedny takové jsem měla dokonce po své babičce. Už je sice bohužel už nemám, ale třeba jedny "oxfordky" budu mít určitě už dvanáct let. Jsou pohodlné, krásné a nikdy nevyjdou z módy.
