Spisovatel Ota Filip: Po obvinění ze spolupráce s StB spáchal jeho syn sebevraždu

Ota Filip byl jedním z nejvýraznějších spisovatelů druhé poloviny dvacátého století. Život však neměl jednoduchý. Byl ve vězení a v roce 1998 spáchal jeho syn sebevraždu poté, co německá televize odvysílala dokument. V tom byl Ota Filip označen za spolupracovníka Státní bezpečnosti. 

10.02.2019 - 11:00   |  
Prohlédněte si celou fotogalerii
Zobrazit fotogalerii (4)

Spisovatel Ota Filip se narodil v roce 1930. Generačně je tak spřízněn s patrně nejslavnějším českým spisovatelem současnosti, s Milanem Kunderou. Ten se narodil jen o rok dříve. I životní osudy těchto dvou spisovatelů jsou si částečně podobné. Podobně jako Milan Kundera spojil svůj život částečně s Francií, Ota Filip jej spojil s Německem. A kolem obou spisovatelů se po sametové revoluci strhla kauza. Ta se týkala jejich údajné spolupráce s StB. Zatímco okolnosti Kunderova udání jsou dosud nevyjasněné, pro Otu Filipa mělo odhalení jeho udavačství fatální následky.

Nespokojená StB

Ota Filip vyrůstal v dvojjazyčném prostředí. Navštěvoval jak českou, tak německou školu. Toho, že je bilingvní, později využíval při psaní svých románů. Ty psal, podobně jako Jaroslav Rudiš, česky i německy. Poté, co Ota Filip odmaturoval na žižkovském gymnáziu, vystřídal několik profesí. V roce 1951 nastoupil na vojnu a dostal se mezi takzvané černé barony. Zde se poprvé srazil se zákonem. Byl obžalován z toho, že spolu s dalšími plánoval útěk. Ukázalo se však, že Ota Filip byl sice do akce zapleten, ale připravovanou dezerci nahlásil.

V polovině padesátých let pracoval v rozhlase a v několika okresních listech. V šedesátých letech vystřídal několik dělnických profesí. V roce 1968 měl vyjít jeho román Blázen ve městě, který však byl před publikováním zlikvidován. Vyšel až v roce 1975 ve švýcarském Curychu.

Na samém počátku sedmdesátých let byl Ota Filip uvězněn. Rozvracel socialistický režim výrobou letáku, jenž zesměšňoval prezidenta Gustáva Husáka. Ve vězení pak údajně svolil ke spolupráci s StB. Jeho krycí jméno znělo Hraničář. Měl Státní bezpečnost informovat především o kruzích intelektuálních elit. Spolupráce netrvala dlouho. Spisovatel sice poskytl několik zběžných informací, ale Státní bezpečnost nebyla s jejich množstvím spokojena.

V roce 1974 byl Ota Filip přinucen k odchodu do Spolkové republiky Německo. Zčásti i proto, že se komunistickým představitelům nezamlouvalo, že Filipovy knihy vycházejí v německých překladech. Za hranicemi pracoval Ota Filip jako publicista, komentátor, spolupracoval i s nakladatelstvím Fischer-Verlag.

Životní zlom

Mezi nejznámější knihy Oty Filipa patří Cesta ke hřbitovu z roku 1968 či samizdatové Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy z roku 1974. A poté dva "životopisy" z nultých let jednadvacátého století. V roce 2000 vyšel Sedmý životopis, v roce 2007 pak Osmý čili nedokončený životopis. V tom se spisovatel vyrovnává mimo jiné se smrtí svého syna. Ten spáchal sebevraždu poté, co byl v Německu odvysílán dokument o Filipově spolupráci se Státní bezpečností.

Oba životopisy jsou sice částečně autobiografické, ale Filip v nich dokazuje, že je především skvělým vypravěčem. Ota Filip se svým dílem, které je rozkročeno mezi dvě jazyková prostředí, možná zůstává trochu ve stínu slavnějších českých spisovatelů. Bohumila Hrabala, zmíněného Milana Kundery či Josefa Škvoreckého. To však nic nemění na tom, že jeho romány patří k tomu nejlepšímu, co u nás v druhé polovině minulého století vzniklo.