Muž, který předběhl dobu: Legendární cestovatel Miroslav Zikmund zemřel

V roce 1953 se oženil s operní pěvkyní a sólistkou Národního divadla Evou Maškovou, se kterou měl syna Miroslava
 

Naši matičku Zemi procestoval společně s Jiřím Hanzelkou křížem krážem ve vozech Tatra 87 a Tatra 805. Cestovatel Miroslav Zikmund zemřel ve věku 102 let. Jeho velký přítel Hanzelka odešel už v roce 2003.

Na životě Miroslava Zikmunda bylo krásně vidět, že když má člověk cíl a jde si za ním, je možné zvládnout téměř vše. Chce to ovšem mít v sobě cílevědomost a tvrdě dřít, protože už staré české přísloví říká, že bez práce nejsou koláče. A to platí i o cestování.

Vše, co se M. Zikmundovi s J. Hanzelkou podařilo, nebylo dílem náhody, ale výsledkem jejich pečlivé přípravy, studia jazyků, zeměpisu a mnohého dalšího, bez čeho by cesty do zahraničí nemohli podniknout. V tomto ohledu mohou být vzorem pro každého, kdo chce něčeho dosáhnout.

Touha cestovat možná dřímá v každém z nás

Někomu však stačí, když se jednou za rok podívá na týden k moři, jiný s nadšením pravidelně poznává cizí kraje a seznamuje se s odlišnou kulturou a prostředím. Plzeňský rodák Miroslav Zikmund svůj život zasvětil cestování po světě, kterému propadl už jaké malé dítě. Jeho první cesta vedla na Podkarpatskou Rus, kam se vypravil vlakem se svým bratrem, když mu bylo pouhých šestnáct let. To ještě byla tato oblast součástí tehdejšího Československa.

Zanedlouho v roce 1938 pak maturoval a nastoupil na Vysokou obchodní školu v Praze, kde se seznámil s Jiřím Hanzelkou, s nímž ho pak pojilo celoživotní přátelství. Společně s ním začal spřádat první plány na cestu okolo světa. Bohužel druhá světová válka však znamenala nejen přerušení jejich vysokoškolského studia, ale také odsunutí cestování na příhodnější dobu.

První cesta zavedla M. Zikmunda s J. Hanzelkou do Afriky

Po skončení války se oběma spolužákům v roce 1946 podařilo získat inženýrský diplom a naučit se jazyky tolik potřebné pro cestování. Miroslav Zikmund ovládal angličtinu, němčinu, francouzštinu, ruštinu, latinu, italštinu, holandštinu, španělštinu a arabštinu.

Zcela zásadní bylo pro Miroslava Zikmunda zaměstnání v automobilce Tatra. Společně s Jiřím Hanzelkou se mu totiž podařilo přemluvit tehdejší vedení firmy k jejich cestě po světě, během níž by v zahraničí dělali reklamu českým automobilům, a to nejnovějším modelem vozu Tatra T87, a zároveň pomáhali firmě navázat staré obchodní kontakty.

Díky tomu mohli podniknout první společnou cestu do Afriky a Jižní Ameriky, a to v letech 1947 až 1950. Podle Miroslava Zikmunda byl svět v této době mnohem bezpečnější, než je tomu dnes. Stačí vzpomenout namátkou Somálsko, které během jejich africké cesty bylo ovládané Italy, zatímco v současné době je to zhroucený stát, který je pro cizince mimořádně nebezpečný. Během této první cesty se Miroslavu Zikmundovi a Jiřímu Hanzelkovi podařilo zdolat více než 110 tisíc kilometrů ve 42 zemích Evropy, Afriky a Latinské Ameriky.

Přelomový 25. únor 1948 zastihl tedy oba cestovatele v zahraničí. Když se vrátili v roce 1950 do vlasti, bylo to, jako by se vraceli do jiné země. Československo bylo v rukou komunistů a s nadšením budovalo světlé zítřky po vzoru Sovětského svazu.

Druhá cesta do Asie, zákaz činnosti a sametová revoluce

Druhou cestu Miroslav Zikmund s Jiřím Hanzelkou podnikli v letech 1959 až 1964, během níž na nákladních vozech Tatra 805 projeli Asii a Oceánii. Rok 1968 bohužel znamenal konec s cestováním na dlouhých 20 let - oba cestovatelé neskrývali svůj odpor proti sovětské okupaci. Za to jim byla zakázána veřejná a publikační činnost. Obrat přišel až se sametovou revolucí v roce 1989, kdy Miroslav Zikmund začal opět cestovat. Podíval se mimo jiné i do Dánska, Nizozemska, Japonska, Austrálie a na Nový Zéland. V roce 1996 byl členem expedice "Sibiř - peklo, nebo ráj".

Ze svých cest Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka pořídili veliké množství cenných fotografií, filmových záznamů a zápisků, díky nimž pak mohly vzniknout jejich knihy a rozhlasové, novinové i filmové reportáže, ve kterých představili svět tak, jak ho poznali. Svůj archiv z cest věnovali oba cestovatelé v roce 1997 Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně. 

Zdroj: Česká televize, Český rozhlas, wikipedie

KAM DÁL: Pro krále komiků vařil král kuchařů v neuvěřitelných podmínkách. K obědu mívali Burianovi i sedm chodů.