Byli jste už u zrodu celé myšlenky, která měla za cíl návrat k původní podobě Obchodního domu Zlín?
Samozřejmě jsme byli už u zrodu této myšlenky. My jsme také nikdy o jiné variantě neuvažovali. Naším cílem bylo co nejvíce se přizpůsobit původní podobě Obchodního domu Zlín. Konkrétně šlo hlavně o ten architektonický prvek rytmizování pásových oken, který se střídá se specifickým parapetním systémem.
Při konceptu rekonstrukce, která se měla přiblížit původní podobě stavby, však bylo velmi důležité myslet na fakt, jak bude sloužit vnitřek budovy. Jiná dispozice interiéru znemožnila úplně totožný návrat k původní podobě, kterou vytvořil architekt František Lydie Gahura.
Bylo ještě něco, co se kromě interiéru liší od původního návrhu architekta Gahury?
Na základě odlišné funkce interiéru bylo nutné také pozměnit systém těch pásových oken, který se musel prodloužit k horním patrům. Abych byl upřímný, tak v těch prvních skicách byla snaha se téměř otrocky vrátit k původní podobě budovy.
Později jsme tu snahu přehodnotili, hlavně na základě nové vnitřní funkce stavby. V horních patrech se od počátku plánoval hotel a ve spojení s tím úplně původním stylem by vlastně z těch horních pater nebylo vidět ven. Nakonec jsem však rád, že jsme se nesnažili slepě dodržovat tu původní rytmizaci pásových oken.
Cílem bylo, aby z každého podlaží návštěvník vnímal okolí z interiéru směrem do exteriéru a měl tím pádem neustále kontakt s okolím, což se podařilo právě proto, že jsme se nedrželi otrocky původní podoby budovy.
Jakou roli ve vývoji měl Národní památkový ústav?
Každý krok musel samozřejmě podléhat požehnání památkářů. Bylo nutné všechny návrhy konzultovat s Národním památkovým ústavem s ohledem na místo, kde je Obchodní dům Zlín zasazen.
Dům samotný totiž památkou není. Památkou je ve Zlíně Velké kino a správní budova č. 21, tzv. Baťův mrakodrap. Ostatní významné stavby památkami nejsou, ale nacházejí se v památkové rezervaci, takže stejně podléhají bezpodmínečné konzultaci s Národním památkovým ústavem.
Jak složitý byl návrat k původní architektuře Františka Lydie Gahuly? Přece jenom nejde o nový dům, který vyroste na bílé louce, ale pouštíte se do rekonstrukce s cílem vrátit zanedbanému domu ztracenou tvář…
Ten dům byl postaven nadčasově. Ostatně jako celá baťovská architektura. Hlavně díky tomu, že se jedná o konstrukčně a dispozičně jednoduchou stavbu, což znamená že dispozici určují pouze sloupy. Tím pádem vám každý prostor nabízí neomezené možnosti.
Pokud se tedy vypořádáte s půdorysem a objemem, máte v podstatě jako architekt volnou ruku v tom, jak budete pracovat s vnitřkem budovy. Jste limitován jen nosnými sloupy. Krásným příkladem jsou podařené rekonstrukce budov 14 a 15 v baťovském areálu. V původně průmyslovém objektu je dnes muzeum nebo knihovna.
Z Obchodního domu je dnes polyfunkční dům, kdy jsou zde částečně komerční patra, administrativa a očekávat lze i hotel. To jsou všechno příklady toho, jak nadčasově jsou tyto domy navrženy.
Tím jste vlastně částečně odpověděl na moji další otázku. Kde jste hledal pro citlivou rekonstrukci inspiraci? Chápu to správně, že samotná baťovská architektura je dostatečným impulsem a inspirací?
Jak jsem zmínil. Rekonstrukce budov č. 14, 15, 21 jsou velmi zdařilé. V případě Obchodního domu Zlín jsem rád, že jsme se nemuseli vypořádávat s cihelným páskem. Tím pádem jsme ten dům mohli z hlediska vnější podoby zhotovit v jiném světle. Dnes je tak zářivě bílý a stává se novou dominantou celého prostoru, kde budova leží.
K tomu se váže i otázka, jak velkou zodpovědnost jste za celý projekt cítil z hlediska unikátní architektury funkcionalistického Zlína?
Člověk žije v očekávání, jak naši práci přijme veřejnost odborná i laická. Jak už jsem zmiňoval. Každý náš krok byl v těch prvních projektových dokumentacích konzultován jak s ústavem hlavního architekta, tak s památkovou péčí. Nicméně je něco jiného mít budovu na papíře a následně výsledek vidět postavený na vlastní oči.
Byli jsme tak přirozeně napjatí, jak bude výsledek přijat. Obchodní dům Zlín totiž nabízí nové prvky. Hlavně se jedná o prosklenou přístavbu, která je dnes přijímána pozitivně a pro mě je samozřejmě velmi pozitivní, že spousta lidí ani nepostřehla, že tam tato část nikdy nebyla, což je pro mě známka toho, že se projekt podařil.
Člověk totiž cítí zodpovědnost hlavně k tomu domu a obrazu celého města, protože vím, jak významným objektem Obchodní dům Zlín v rámci celého obrazu města je. Urbanisticky se jedná o důležitý orientační bod.
Lidé také vnímají velmi pozitivně, že se citlivě zapracovala nová parkovací místa, kterých v centru města nebylo mnoho, a zároveň jsme jejich výstavbou nikterak nenarušili podobu významného prostoru.
