Infarktový výslech Jana Patočky. Jeden z největších českých filosofů zemřel kvůli šikaně ze strany StB

Nalomit komunistický režim se v minulosti pokusilo mnoho významných osobností. Jan Patočka je však unikátní příklad. Když se v rámci sametové revoluce ohlížíme zpět, bylo by nespravedlivé nepřipomenout příběh filosofa, který odvážně přijal zodpovědnost a stal se mluvčím Charty 77. To mu však bylo osudné. Jeho smrt je totiž neodmyslitelně spojena s šikanou, kterou musel od StB zažívat. 

18.11.2019 - 07:00  
Jan Patočka zemřel v důsledku těžkých výslechů ze strany StB
Zobrazit fotogalerii (3)

Významný český filosof Jan Patočka byl za svůj život v kontaktu s důležitými osobnostmi intelektuálního světa. Ať už se jednalo o setkání s Edmundem Husserlem či později s Martinem Heideggerem. 

On sám později vychoval svojí pedagogickou kariérou několik známých postav nastupující intelektuální generace. Jména jako Václav Bělohradský, Tomáš Halík, Jiří Němec či Miroslav Petříček byli vychováni na jeho myšlenkách. 

V sedmdesátých letech byli proslavené jeho bytové semináře, které pomohly formovat podhoubí tehdejší intelektuální scény. Patočkův význam v československé společnosti byl přirozeně hrozbou také pro normalizační režim. Dlouhodobě mu bylo zakazováno vycestovat a stával se častým terčem zvůle totalitní moci. Intenzita nastala v momentě, kdy svoje jméno veřejně spojil s Chartou 77. 

Plastic people

Jedna z nejdůležitějších událostí, která mobilizovala tehdejší skupinky disidentů v Československu, byl proces s undergroundovou kapelou The Plastic People of the Universe. Právě Jan Patočka společně s Jiřím Hájkem a Václavem Havlem vytvořili v roce 1976 petici za propuštění všech členů této kapely, čímž se začala formovat silnější opoziční iniciativa, která vyvrcholila vytvořením Charty 77. 

V této skupině odvážných zastával funkci jednoho z prvních mluvčí Charty 77. Pro mnohé to bylo překvapení. Nikdy se totiž hlasitě nehlásil k žádné politické aktivitě a jako filosof popisoval svět z většího nadhledu. 

Jan Patočka však svoji aktivitu nevnímal politickou optikou, ale jako nutnou snahu pečovat o vlastní duši, která se musí vychovávat ke svobodě. Chartě zároveň vtiskl vyšší mravní charakter, který je známý a patrný v jeho filosofické práci. Netrvalo dlouho a stal se terčem opravdu tvrdého zacházení ze strany StB. 

Vyčerpávající výslechy

1. ledna byla Charta 77 veřejně známým dokumentem, který se mohl pyšnit hned několika podpisy významných osobností. Vzdor proti tehdejšímu režimu započal a v první linii stál právě Jan Patočka. Už 5. ledna byl vyslýchán StB a dokonce šestkrát mezi 10. a 17. lednem. Už tehdy byly výslechy velmi dlouhé a pro staršího muže, kterému bylo 69 let, se tehdy hazardovalo s jeho zdravím.

To se potvrdilo i 3. března, kdy byl znovu vyslýchán nemilosrdně několik hodin. Stalo se tak po setkání s nizozemským ministrem zahraničí Maxem van der Stoelem. Tento výslech mu byl osudným. Téhož dne v noci byl hospitalizován s podezřením na infarkt a jen o několik dní později v noci z 10. na 11. března zemřel na mozkovou mrtvici. 

Jeho pohřeb se stal velkou protikomunistickou manifestací, kterou se režim pokoušel co nejvíce upozadit. Během pohřbu záměrně vytvářela hluk policejní helikoptéra, aby nebyly slyšet proslovy přítomných. 

Jan Patočka se svou angažovaností pravděpodobně připravil o nějaký ten rok života navíc, ale díky své odvaze získal něco víc. Jeho význam pro československou společnost je a měl by být nesmrtelný.