Největší nepřítel Ameriky. Tulák Charlie Chaplin byl označen za nebezpečného komunistu

Kdo by neznal muže s buřinkou, knírkem, hůlkou, potrhanými kalhoty a přehnaně velkými botami. Postava tuláka, kterého ztvárnil v několika filmech geniální král černobílé grotesky Charlie Chaplin, nevyvolávala pouze smích, ale také nepříjemné společenské otázky. Kritika politických poměrů obsažená v jeho filmech z něj v poválečných Spojených státech učinila veřejného nepřítele číslo 1. 

17.10.2019 - 07:00  
Charlie Chaplin byl velkým kritikem společenských poměrů
Zobrazit fotogalerii (3)

Kdo by řekl, že na Charlieho Chaplina vedla americká FBI ve své době spis s největším počtem stránek. Pro mnohé byly jeho filmy pouze komedií plnou gymnastických gagů, vtipných honiček a roztomilých omylů. Bystřejší divák však zcela jistě nepřehlédl, že Charlie Chaplin nebyl jenom samoúčelný klaun, který bavil davy. Stal se umělcem, jehož filmy nesly poselství z nejchudších vrstev společnosti. 

Tulák s buřinkou byl ideální postava pro kritiku tehdejších poměrů USA. Nůžky mezi bohatstvím a chudobou se v jeho filmech otevírají do realistických rozměrů. Charlie Chaplin šel ve svých filmech v některých případech mnohem dál a inteligentní satirou se nebál být prorokem. Milovaná Amerika se mu za to odvděčila vyhoštěním. Jak je to možné? 

Chaplin provokuje

Jen málo vyvolených snáší kritiku a politici jsou v tomto ohledu možná ti vůbec nejcitlivější. Charlie Chaplin vytvářel své filmy od A až do Z. Byl tvůrce námětu, scénáře, hudby, sám stanul v pozici režiséra a hlavně byl vždy ústřední postavou. Pojem autorský film pasuje na jeho  tvorbu dokonale. 

O to více se svou odvážnou kritikou společenských poměrů nemohl za nikoho schovat a v případě Charlieho Chaplina byl každý film pevným názorem. Ten postupně ve své tvorbě zdokonaloval. V roce 1936 natočil legendární snímek Moderní doba. Zde je patrné, jaký pokrok v rámci vyprávění učinil například od úspěšného filmu Kid. 

Satira na moderní společnost, která svým technickým vývojem pomalu opouští od lidské práce a člověk se v běhu továrny stává součástkou ve velkém fungujícím stroji, vzbudila v některých zemích takové pozdvižení, že byl dokonce zakázán. Nehodil se v nově se formujících fašistických režimech v Itálii a Německu. 

Do Moderní doby také proniklo téma velké hospodářské krize, a tak se pomaličku stával nepohodlným i v USA, kde našel druhý domov po odchodu z rodné Velké Británie. I ve Spojených státech se několik kin rozhodlo tento snímek vyškrtnout z programu. Inteligentní provokace tuláka Charlieho však vygradovala v roce 1940. 

Diktátor

Svět se dostal do nejtěžšího období dějin. Evropu paralyzovala druhá světová válka a Adolf Hitler postupně naplňoval svůj šílený plán na ovládnutí celého světa. Křiklavý vůdce nacistického Německa se tak stal předlohou pro jeho možná nejepičtější film. 

Postava tuláka navíc poprvé promluvila. Charlie Chaplin ve snímku Diktátor naplno rozvinul svůj cit umět vážné a bolestivé témata zabalit ladně s hořkým humorem a humanistickým apelem. Chaplinova karikatura Adolfa Hitlera byla pochopitelně v Německu a jiných totalitních zemích zcela zakázána. 

Paradoxně se tento snímek stal také nejbolavějším dílkem do skládačky nového a nečekaného nepřítele. Tím se stala samotná Amerika. Jeho projev o humanitě byl v tehdejší hysterii a strachu z komunismu vnímán jako projev propagandy levicového komunismu. 

Když se k tomu připojil projev Charlieho Chaplina v San Francisku, kde apeloval na nutnost pomoci Sovětskému svazu v boji proti nacismu, pomalu se tulák stával nežádoucí. Byly tak učiněny kroky, které ho měly doslova vykořenit ze země, která pomohla stvořit jednoho z největších umělců 20. století. 

Puč na komunisty

Charlie Chaplin byl v USA pranýřován také za své neurovnané osobní poměry. Manželství s mladičkými dívkami prostě nezapadalo do konceptu konzervativní společnosti tehdejší doby. I z tohoto důvodu se na něj vztahovala negativní pozornost. Kdo chtěl, tak viděl v jeho filmech propagandu komunistických myšlenek. Ty se na počátku studené války v Americe staly hlavním důvodem jeho následného vyhoštění. 

Už v roce 1949 odevzdal britský spisovatel George Orwell britské vládě seznam, kde bylo vyjmenováno 38 lidí, kteří údajně sympatizují s komunismem. Mezi nimi byl i Charlie Chaplin. Kritika jeho díla a názorů nejkřiklavěji vyústila během období, které je v americké historii popsané jako druhá "rudá panika", kterému kraloval tzv. Mccarthismus. Tehdy se bez důkazů obviňovali lidé za velezradu. 

Tato masivní vlna, která ovlivnila tisíce nevinných Američanů, se dotkla přibližně 300 osob z Hollywoodu. Tato černá listina spadala pod vedení tehdejšího ředitele FBI J. Edgara Hoovera. Charlie Chaplin byl jedním z nejexponovanějších jmen, u kterých se v podstatě čekalo jen na příčinu, jež by je přinutila ho zavřít do vězení či vyhostit ze země. Chaplin se za své kritické názory viditelné ve svých filmech stal jednou z nejznámějších obětí této rudé paniky. 

Když v roce 1952 opustil USA, už se nikdy nevrátil. Za své levicové postoje, sociální empatii a pacifistické názory mu byl znemožněn návrat do Hollywoodu. Chaplin se tak nuceně usadil ve Švýcarsku u Ženevského jezera. Do USA se vrátil až v roce 1972, kdy mu filmová akademie udělila speciálního Oscara za celoživotní dílo. 

Tulák tak nebyl jen umělcem, ale také nepohodlným kritikem společnosti. V tom je odkaz Charlieho Chaplina o to významnější. Nejde jen o smích, ale také o slzy a smutek. Charlie Chaplin ve svých filmech znázorňoval mnohem víc než jen grotesku. Dodnes jsou všechna jeho díla velmi aktuální a kritika stále tne do živého.