Nespravedlivě odsouzený kolaborant Vlasta Burian. Král komiků se narodil před 130 lety

Obchodníci po něm pojmenovali i bonbóny s názvem „Burianky“ a také nově vyšlechtěná růže – „Růže Vlasty Buriana“ po něm nesla jméno
 

Z vrcholu na úplné dno. Příběh Vlasty Buriana rozhodně není tak veselý jako filmy, ve kterých exceloval hlavně v období první republiky. Politická situace mu nahrála do karet a období protektorátu, které vystřídala komunistická totalita, ho uvrhla nejdříve do vězení a pak do zapomnění. Král komiků se narodil 9. dubna 1891 v Liberci.

Vlasta Burian měl vše. Vlastní divadlo, velkou vilu v Dejvicích, luxusní automobil, slávu a úspěch. Dějiny však s jeho osudem zahrály nelehkou hru, která zkoušela jeho existenciální odolnost. Po válce byl označen za kolaboranta, souzen, odsouzen a z filmového plátna téměř vypuzen. Jaký byl konec krále komiků? 

Osudný rok

Do roku 1944 šlo vše téměř bez problémů. Filmové hvězdy se musely potýkat s nepříjemným prostředím nacistické moci, ale většina z nich nadále pracovala na nákladných filmových projektech. Právě tento fakt uškodil Burianovi možná ze všech nejvíc. Rozhodně se nejednalo o herce, který by šel režimu zásadně na ruku, jak se později pokoušela popsat komunistická propaganda. 

Vlasta Burian nebyl Lída Baarová, ale i tak se na jeho pověsti období protektorátu podepsalo brutálním způsobem. Nejdříve mu ve zmíněném roce zavřeli jeho divadlo Němci. On sám zde schovával odbojovou vysílačku a pokoušel se pomáhat, jak to jen šlo. Zároveň v rozhlase propůjčil svůj hlas satiristické hře Hvězdy nad Baltimorem, která si dělala legraci z exilové vlády v Londýně. Tento propagandistický ústupek znamenal nálepku kolaboranta. Nikdo však neviděl, co všechno Burian riskoval tím, že své prominentní pozice využíval na podporu odboje.  

Za mříže

Hned po válce byl zatčen a uvězněn společně s esesáky. Obviněn byl právě za rozhlasovou hru Hvězdy nad Baltimorem, ke které byl nacistickým režimem donucen. Zároveň svědci potvrdili, že Burian schválně svým výkonem celou hru sabotoval a dalším podobným nabídkám se vyhýbal. 

Další “hřích” z války bylo údajné setkání s K. H. Frankem. U něj ve vile však byli nacisté jenom jednou, a to po udání, kdy na jeho zahradě hledali zakopané zbraně pro odboj. S K. H. Frankem se setkal jen jednou a náhodou v restauraci. 

Další z řady obvinění se týkalo jeho podvodů a úplatků nacistickým úředníkům kvůli vybudování kurtu na své zahradě a získáním benzínu nelegální cestou. Podezříván byl před soudem k z toho, že díky dobrému vztahu s nacisty získal roli v Národním divadle a k tomu všemu mu soud vyčítal, že zdravil nacistickým pozdravem. Burian se v tomto bodě bránil s tím, že měl vždy sevřenou pěst, či k tomu dodával, že takhle vysoko skáče jeho pes. 

Sám Burian za protektorátu vystupoval s bičem, kde bylo tiskací C. Když se ho ptali, co to znamená, odpověděl, že je to bič na něm cé. Za podobné vtipy mohl být v době okupace klidně zavřen či potrestán smrtí. 

Všechno špatně

Poprvé propuštěn z vězení byl díky Janu Masarykovi a vyšetřování se odehrávalo na svobodě. Podruhé však trestu neunikl a i díky vynucené výpovědi Lídy Baarové, která potvrdila, že Burian byl kolaborantem, si musel odsedět půl roku v tvrdém žaláři a zaplatit pokutu půl milionu korun. 

To už se však odehrávalo v době jiné socialistické propagandy. Po propuštění mu byl odebrán veškerý majetek včetně jeho vily, z které se stala školka, kam pravidelně chodil děti navštěvovat vždy s balíčkem dárků. Nemohl obnovit svoje divadlo a nesměl vystupovat po dobu pěti let. 

Herectví tak šlo stranou a Burian se živil manuální činností. Dělal v severočeských dolech, jako poslíček na horských chatách a v kuchyni škrábal brambory. Zde také začal po večerech ilegálně vystupovat. 

Po přerušení zákazu hraní se vrátil na scénu, ale nikterak slavně. Za tu dobu výrazně sešel. Ze sportovce se stal stařík s vrtkavým zdravím a k tomu holdoval alkoholu. Angažmá dostal i díky Janu Werichovi, který se tak pokoušel odčinit svou hru z exilu s názvem Kolaborant Burian. Také dostal nejviditelnější roli po válce jako rádce krále Atakdále v pohádce Byl jednou jeden král. 

Své světové úrovně humoru už nikdy nedosáhl, ale nadále si držel velmi dobrou úroveň. Sám se nenazýval králem humoru, ale spíše králíčkem. Aby se uživil, byl nucen i přes špatné zdraví pořádat estrády. Jedno z posledních vystoupení prodělal se zápalem plic. Zemřel doma na plicní embolii, se svou věrnou družkou Ninou. Ta ho následovala o devět týdnů později, když údajně zemřela nad Burianovým hrobem. 

Burianovo jednání za druhé světové války kompletně rehabilitoval až divadelní historik Vladimír Just v roce 1994. 

KAM DÁL: Esoterička Ema Destinnová: V ložnici spala s kostlivcem a na těle měla odvážné tetování

 


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru