První extrémista v Čechách. Miroslav Sládek byl populistou, který skončil v dluzích

Jistě si každý pamatuje jeho plamenné nacionalistické projevy. Jeden z prvních populistů, který v lidech probouzel extrémistické názory, třikrát neúspěšně kandidoval na prezidenta a proslavil se jako „vůdce” pravicových republikánů. Dnes je jeho život plný neúspěchu a dokonce i dluhů. Jak žije slavný křikloun Miroslav Sládek?

23.09.2019 - 15:00  
Sládek byl za svoje projevy často persekuován
Zobrazit fotogalerii (3)

Květnové volby do Evropského parlamentu v českých občanech nevzbudily zrovna velký zájem. Kdo si však prohlížel kandidátky pozorně, mohl být překvapen jménem, které si dnes spojujeme spíše s minulostí.

Miroslav Sládek se pokusil o svůj velký politický návrat, ale zvolen nebyl. Republikáni už dnešní české společnosti nemají co nabídnout. Paradoxně ale oni ukázali, jak se dělá extrémistická a populistická politika. Nebýt Sládka, nebyl by ani Okamura. Jak skončil muž, který uměl fanatizovat davy nespokojených občanů?

Otevřený rasista

Miroslav Sládek vstoupil do politiky hned po sametové revoluci. Už v prosinci 1989 se kolem něj vytvořila kostra Republikánské strany a v únoru roku 1990 se konal ustavující sjezd, kde Sládek definoval, jak bude strana vypadat. Radikálně pravicová strana, která odmítá spolupráci s komunisty. Kdo by se také v této rozbouřené době hlásil ke komunistům.

Sám Sládek ještě před revolucí pracoval v cenzurním orgánu KSČ, takže převléknout kabát uměl mistrně. Čím si však postupně získal pozornost nemalé části společnosti? Otevřená xenofobie, rasismus, nacionalismus a plytké vlastenectví. Povrchní útoky na nejhorší lidské emoce uměl zužitkovat na náměstích v malých i velkých městech naší země. 

Vždy se našla skupina příznivců, kteří sdíleli názory, které dnes podobně prezentuje Tomio Okamura. Nutno dodat, že Miroslav Sládek byl ještě mnohem radikálnější.

Sládek prezidentem

Na konci devadesátých let mu k popularitě nepomohlo ani vystoupení v oblíbeném pořadu Kotel s Michaelou Jílkovou. Místo jako zrozené pro křiklouna Sládkovského střihu se však ukázalo jako jedna z posledních příležitostí, jak na sebe upozornit.

Asi nejabsurdnější situace se stala při prezidentské volbě v roce 1998, kdy Miroslav Sládek kandidoval proti Václavu Havlovi. Tehdy totiž Sládek místo toho, aby se účastnil volby, skončil na 17 dní ve vazební věznici. Sládek pykal za podněcování k rasismu a rasové nenávisti. Soudům se ho nepodařilo zastihnout, a tak byl vydán zatykač.

Není se čemu divit, protože do portfolia šílených výroků patří i ten pravděpodobně nejznámější: „Cikáni by měli být trestně odpovědní již od narození, protože to už je jejich největší zločin.”

Již od pohledu byl Miroslav Sládek mužem, z kterého vyzařovala poněkud podivná energie. Jeho slova však často potrhovala fakt, že se jednalo o regulérního extrémistu, jenž chce profitovat z těch nejhorších lidských emocí a vlastností.

Pro prachy

Jedna věc, co je vidět na povrchu, a druhá, co se děje uvnitř. Miroslav Sládek a jeho kolegové dostali Republikánskou stranu k finančnímu dnu. Politika jako příležitost k osobnímu obohacení se mu do určité doby vyplácela, ale na konci devadesátých let šel i tento politicko-podnikatelský záměr stranou.

Neúnavně se však pokoušel chytnout jakékoli funkce. Stal se starostou městské části Útěchov, ale po předčasných volbách post starosty neobhájil. V této době také vyplouvají na povrch Sládkovy dluhy. Dostal dvouletou podmínku za zadlužení politické strany.

V roce 2014 čelil Sládek dokonce insolvenčnímu řízení. Exekuce se na něj hrnuly ze všech stran a bylo čím dál jasnější, že politika byla spíše dojnou krávou pro vlastní prospěch. Údajně využíval i darů fanatických fanoušků.

Když peníze došly, pokusil se oprášit zašlou slávu v poslední volbách do Evropského parlamentu, kde by získal pohodlné a dobře placené místečko. Pokus nevyšel a Miroslav Sládek tak pravděpodobně definitivně skončil v propadlišti politických dějin. Zda se ještě někdy pokusí o návrat, je otázkou, ale na jeho místě dnes stojí jiní mistři oboru.

Radikální extrémismus zabalený v populistické formě ovládá Tomio Okamura a za ním se v různých nuancích objevují další kandidáti. Třeba takový Václav Klaus ml.