Zákaz kouření: Stát se chová pokrytecky a další restrikcí nás vrhá o světelné roky zpět

KOMENTÁŘ Jako veleúspěšní vojevůdci se bijí v prsa poslanci a úředníci, kteří uvedli v život nový protikuřácký zákon. Je to však spíš Pyrrhovo vítězství, které nás rozhodně neposouvá mezi civilizované státy, jak oni tvrdí. Naopak. Ukazuje, že nejsme schopni se domluvit a musí se na nás uplatnit pouze bič a totální zákazy. 

31.05.2017 - 10:30   |  
Vadí mi kouření? Tak přeci nechodím do zakouřeného baru, ne?
Zobrazit fotogalerii (3)

Být v naší krásné zemičce podnikatelem a mít, nedej Bože, vlastní restaurační zařízení, je za trest. Vážení soukromníci, asi jste v minulých životech museli hodně zlobit a minimálně trhat mouchám křídla, že se na vás valí jedna pohroma za druhou. Začalo to EET, pokračuje protikuřáckým zákonem, který platí od dnešní půlnoci. 

Podnikatelé, co jste komu udělali?

Vlastně ono ani nejde o zákon jako takový, protože právní regulace kouření je správná a prospěšná. Jde však o jeho znění a formu prosazování. Restriktivní, nedemokratickou, diktátorskou. Musíš, udělej to takhle bez ohledu na svůj byznys. Prý je to vstupenka mezi civilizované státy. Ale? Teď tu o Červené karkulce. Měřit civilizaci tím, že začnu určovat, co podnikatel ve svých prostorách smí a co nesmí, je spíš jedna z mnoha cestiček k banánové republice, kterou nám vrchnost vyšlapává. 

Jak se vyhnout sankcím? Prohlásit restauraci za dočasnou stavbu a na pár měsíců máte klid. Nebo prostě dělat, že kuřáka nevidíte. Ovšem pak bude záležet na přísnosti úředníka, který bude prohřešek posuzovat.

Právo volby, to je přeci jedním ze základních principů demokracie. Pro mne ano. A také možnost dialogu, domluvy. Já nechci, aby mi stát diktoval, jak se mám ve svém životě chovat. I kdybych se chtěl ukouřit k smrti, co je vám sakra do toho? Logickým argumentem je, že u toho budu trávit i pokojné kolemjdoucí. Takže ano, jsem stoprocentně pro zákaz ve veřejných prostorách a místech, která má "pod palcem" stát. Tam nechť si rozhoduje a nařizuje. Nikde jinde na to nemá právo. 

Protože onen kolemjdoucí už za mnou fakt nemusí lézt do putyky a čichat, jak si vesele vyfukuju a zadělávám na rakovinu. A má-li s tím problém hospodský, tak fajn. Udělá si podnik nekuřácký, já mám smůlu a jdu si hledat jiného závisláka s vlastní knajpou. Úřad se tu tedy opět cpe do něčeho, kam mu to absolutně nepřísluší. 

Západ vs. východ

Tady mi mohla přijít oprávněná námitka, že se svou rakovinu stát za svou léčbu připravím o velké peníze. Hm, zamyslím se. Je to tak! Takže, milý státe, ty velký pokrytče. Odškrtnul sis velké vítězství, ale proč sám nečiníš tak, jak kážeš? Lepší víno ve sklence a peníze z tabáku, než voda a prázdná kasa, viď? Kdo může respektovat zákaz kouření, když si v trafice může koupit krabičku "jedu" za sedm pětek a ty se, drahý státe, každý rok rochníš v desítkách miliard z prodeje tabákových výrobků? Když už nic jiného, tak v civilizovaném světě by tyhle peníze šly rovnou do zdravotnictví. U nás? Boužel. 

Ohánět se civilizací je jen výplod marketingového oddělení, které zákon potřebuje správně prodat. Nic víc, protože reálně je to velký nesmysl. Když tak chcete na ten Západ, tak proč máme ceny tabáku a alkoholu na východní hranici? Zvláštní metr, kterým tady měříme. Místo kroku dopředu se vracíme o světelné kroky zpět. Ne tím, že nebudeme kouřit (vlastně budeme, protože to stejně obejdeme), ale tím, že nás považují za tupce, na které neplatí nic než příkaz. Děkujeme, státe, že se o nás tak staráš, když to sami nezvládáme...