Volební program KSČM: Ideová stagnace a sliby bez jasných řešení

Volební program KSČM stále tak trochu děsí. Na druhou stranu jde spíš o ideový propadák, což bychom zrovna od nástupců KSČ nečekali. Chtělo by se říct díky Bohu za to. Strana totiž měla jedinečnou šanci obsadit místo tápající ČSSD. Vlastní nemohoucností o to však pravděpodobně přijde. 

25.09.2017 - 07:50   |  
Marta Semelová je stálicí strany, letos kandiduje v Praze
Zobrazit fotogalerii (3)

V minulých parlamentních volbách komunisté získali 14,9 %, což byl určitě úspěch. O tom si však tentokrát zřejmě nechají jen zdát. Pokud překročí deset procent, budou moci hovořit o úspěchu. Ani tak nejde o to, že poslanci KSČM nic kloudného se svým mandátem neudělali. Už pát let je to zkrátka tak, že voliči strany od "svých" nic nečekají. Stačí jim, když poslanci odmítají a shazují ze stolu téměř vše, co přijde na půdu sněmovny. Budiž.

Program KSČM také hovoří o zrušení Ústavu pro studium totalitních režimů "pro nadbytečnost". To asi nebude náhoda.

Plány bez jasných řešení

Ale volební program přeci jen alespoň základní konstruktivní řešení potřebuje. Ten bohužel pro KSČM nepřichází. Ba právě naopak. Při čtení řádků z jejich nabídky máte pocit, že jste na stranickém sjezdu a někdo vám servíruje bombastické plány, které ale postrádají řešení a mnoho z nich je v současném státním zřízení i orientaci prakticky neproveditelných. Přitom právě komunisté se většinou mohli chlubit programem propracovaným, který odrážel jejich smýšlení.

Ideový úpadek je o to překvapivější, že dnes je šance, která se hodně dlouho nemusí opakovat. KSČM propáslo naději zabrat alespoň část voličské základny ČSSD, tedy strany, které k sobě měly vždycky blízko. Komunisté ale nenabídli nic, čeho by se dalo při sebelepší vůli chytit (nejste-li skalním voličem, samozřejmě).

Nicneříkající slova

Místo jasného definování současné situace a návrhu jasných řešení přišel jakýsi soubor podivných slibů, z nichž je většina bez tolik potřebného doplnění, jak toho docílit. Navíc v podstatě k ničemu nezavazují, jsou jakýmsi doporučením, jak by to možná mohlo fungovat. Jen namátkou vybíráme pár bodů, které jsou možná na pohled pěkné, ale po rozkliknutí na vás čeká vlastně jen několik mnohoneříkajících řádek. 

  • Za poctivou práci spravedlivá odměna. Minimální mzda na 50 % průměrné mzdy a omezení odlivu zisků do zahraničí
  • Stejně kvalitní potraviny jako za hranicemi. Obnova norem pro výrobu potravin a posílení naší soběstačnosti
  • Voda, nerostné zdroje i výnosy z nich musí patřit všem. Páteřní síť energetiky, dopravy aj. strategických odvětví do veřejného vlastnictví
  • Bezpečí doma i na ulici. Funkční a akceschopné bezpečnostní sbory
  • Řešit příčiny migrační krize. Odmítnutí vnucovaných kvót na přerozdělování běženců
  • Záruky míru ve světě. Konec zahraničním misím v cizím zájmu, politice zbrojení, válek a provokací

Je to jen několik bodů, z nichž ten poslední se dostal i do předvolebního hesla. "Mír ve světě, spravedlnost a bezpečí doma", případně pro grafické a další účely jeho zkrácená verze "Mír, spravedlnost a bezpečí". Což má do údernosti asi stejně daleko jako Baník Ostrava do fotbalové ligy mistrů. 

Z historie se nepoučili

Když se podíváme do historie, vždycky, když měli komunisté úspěch, cupovali kapitalismus. Ale ne tak jako letos, kdy se omezí na pouhá prohlášení, že kapitalismus je špatný a může za všechny problémy světa. KSČM měla ve zvyku trable naprosto jasně identifikovat a přidat konkrétní kroky, které by vedly ke zlepšení stavu. Tohle teď absolutně chybí.

Spíše to vypadá, že by komunisté rezignovali. Ano, stále toužebně hovoří o nástupu socialismu jako jediné možné cesty. Ale jak k ní dojít, to už se nedozvíte. Na člověka to tak dělá dojem, že i oni si uvědomili, že přišel čas, kdy je třeba vyklidit pozice. Do jisté míry jim možná vyhovuje skutečnost, že jsou na politickém poli stále "vyvrženci", kteří jsou sice stranou legální, přesto nechtěnou.

Sice rádi říkají, že je ostatní oficiálně odstrkují, a v zákulisí a potají s nimi kují pikle. Což je také z velké části pravda. Ono je to ale i pro KSČM značně pohodlné. Jen plakat, ukazovat prstem na druhé, ale hlavně se moc nenadřít. Takový je pohled na současné nástupce KSČ. A to je zatraceně málo. Proto bude opravdu zázrak, když by se straně podařilo zopakovat úspěch z předchozích voleb. Deset, jedenáct procent bude maximum.