Blaničtí rytíři nevyjedou. Musíme si pomoci sami a dokázat, že jsme neklesli až příliš hluboko

Hilšer, Horáček, ale i Fischer nebo Topolánek podpořili Jiřího Drahoše. Moc hezké gesto
Zobrazit fotogalerii (4)
17.01.2018 - 07:36   |  

Česká republika stojí na rozcestí. Zamíříme definitivně nalevo směr Sibiř, nebo zůstaneme v centru evropského dění? Hodně napoví volba prezidenta republiky, která se nezadržitelně blíží. Češi jsou národem chytrým a pracovitým, ale také nepřejícím a závistivým. Často se spoléhají na jiné, že za ně problém vyřeší. Teď se to ale nestane.

/KOMENTÁŘ/ Tisíckrát omílané klišé, že by se měl každý starat o dění ve svém zemi, tentokrát platí bezezbytku. Minimálně v tom, že kdy jindy už jít k volbám, než když jde o hlavu státu. Navíc vybíráme z tak rozdílných kandidátů, že zůstat doma se založenýma rukama je na vyhození z přátel na Facebooku. Což je samozřejmě obrovský trest. Ale vážně. 

Prakticky od neděle jsou sociální sítě zahlceny neskutečným množstvím "zaručených" zpráv o tom či onom kandidátovi. Oba tábory se činí. "Malý" rozdíl tam ale je. Zdá se, že jsme svědky něčeho, co tu ještě nebylo. Tolik špíny, kolik se v posledních dnech objevilo na Jiřího Drahoše, by zaplnilo nejednu skládku. Nejde o to, že nemusím souhlasit, aby se stal prezidentem. To je v pořádku, od toho je demokratická volba.

Václav Moravec odmítá moderovat debatu prezidentských kandidátů v ČT. Je dotčen, že jeho jméno nebylo uvedeno ve zvacím dopise obou mužů a prý nechce být hromosvodem, po kterém se bude snášet kritika, zejména pana Zemana. Dá se to pochopit. Ale kdy jindy by měl ukázat své umění?

Necháme se ovlivnit dezinformacemi?

Bohužel to ale vypadá, že ekipa kolem současné hlavy státu míří na nejnižší lidské pudy. Když nemáte morální zábrany, je to dobrá cesta. Takže na sociálních sítích zaznamenáváme konfrontace, kdy tisíce lidí opakují dokola stále to, co jim někdo naservíroval až pod nos. Zemanovci sází i na klasickou českou vlastnost, kterou je v těchto případech lenost. Je to dobrý tip, vychází. Málokdo si totiž dá tu práci, aby si informace ověřil, bere ji automaticky za svou. Když se hodí, je to pohodlnější.

Dozvídáme se tak například, že Jiří Drahoš je členem jakéhosi Římského klubu (mimochodem, v Česku ho zakládal Miloš Zeman), že se bývalý věděc kamarádí s Angelou Merkel nebo si zde přeje zástupy uprchlíků (byl to předseda vlády Miloš Zeman, kdo kdysi přijal utečence z Kosova). Všechny tyto fámy se dají z relevantních zdrojů ověřit během minuty. 

Pět let uteklo, národ odpustil

Člověk aby se už dnes bál zapnout internet, a to se to nejhorší zřejmě teprve blíží. Vzpomeňme si, co byl Miloš Zeman schopen předvádět před pěti lety. Karla Schwarzenberga zasypával přívalem urážek a lží v přímých přenosech, které bohužel nešly ověřit okamžitě. Později se sice ukázalo, že to byly jen výplody a účelová manipulace s veřejností. Už ale bylo příliš pozdě, Zeman se stal prezidentem a jeho bludy byly společností evidentně odpuštěny. 

Češi mají tak nějak stále zakořeněný pocit, že když jde do tuhého, přijde pomoc. Se zaťatou pěstí se tak brojí třeba proti "tradičním" politikům, ale právě Miloš Zeman je přesně tím prototypem tradičního politika, kterého přeci chce zničit jistý olicharcha toužící po absolutní moci. Zeman totiž byl u většiny průšvihů, které tahle země měla.

Bude policie a aktivní ministr vnitra konat v případě ataků na Jiřího Drahoše? Už dokázali, že stíhat lidi za možný pokus ovlivnit veřejnost lživým letákem dokáží. Ovšem "postiženým" tu byl Zeman, protože letáček vyzýval lidi, aby nechodili k prvnímu kolu voleb, protože současná hlava státu automaticky postupuje do druhého. Zakročí se i na druhou stranu?

Téměř dvěma milionům z nás to nevadí. Neřeší hulváta, arogantního egoistu se slovníkem štamgasta z páté cenové, který je pro smích celé Evropě a nejvíc v obdivovaném Rusku. Spoléhá se na to, že když bude nejhůře, přijde spasitel. Jenomže tak to nebude. Přesvědčil nás o tom nejen Adolf Hitler, resp. lídři Evropy, kteří nás nechali na holičkách.

Jsme v tom sami, přátelé

Nepřijedou žádní Blaničtí rytíři, protože by museli být úplně padlí na hlavu, aby bojovali za národ, který se dobrovolně žene do propasti. Navíc to není poprvé, komunisté před šedesáti lety také dostali zelenou v pravděpodobně řádných volbách. Stále ale odmítám připustit, že pošleme zemi ještě dále od demokratických principů, za které jsme se tolik rvali. Nebo už jsme opravdu klesli až tak hluboko?

Musíme si pomoci sami a věřit, že to, co děláme, je správné. A jestli volíme Zemana, nebo Drahoše, je to v pořádku. Ale pojďme se o tom bavit, předkládat si argumenty a společně dojít k řešení, kdo je pro naši zemi lepším prezidentem. Domluvme se, že nebudeme věřit lžím, pomluvám a osobním útokům bez toho, abychom si ověřili jejich věrohodnost. Pak to půjde. Možná se dokonce přestaneme nesnášet mezi sebou. I takové kouzlo má seriozní debata bez podpásovek a faulů. Jenže, není už i tohle pouhý sen?