Havlův projev byl chválen i zatracován. Prezident v Rudolfinu předpovídal budoucnost

Václav Havel a jeho rudolfinský projev slaví 23 let
09.12.2020 - 11:30  

Potlesk i kritika. Prezident Václav Havel 9. prosince 1997 promluvil k oběma komorám Parlamentu České republiky a na jeho poměry se jednalo o tvrdou kritiku politických poměrů v porevolučním vývoji našich dějin. Opozice chválila, premiér Václav Klaus nikoli. Co vedlo Havla k jeho nekompromisnímu soudu a proč je jeho projev aktuální i dnes? 

„Mnoho lidí je obecnými společenskými poměry v naší zemi zneklidněno, zklamáno, nebo dokonce znechuceno; mnoho lidí si myslí, že – demokracie nedemokracie – opět jsou u moci lidé nedůvěryhodní, kterým jde víc o vlastní prospěch než o zájem obecný,” pronášel Václav Havel k rudolfinskému sálu. Byla to hořká třešnička na dortu tehdejší politické krize. Projev, který se do polistopadové politické historie zapsal jako “rudolfinský”, má však přesah i do současnosti. Není tak náhoda, když v roce 2017 na stejném místě jeho apel oživil Petr Pithart. 

Sarajevský atentát

Osm let od revoluce se politická garnitura nacházela v parlamentní krizi. Největší politická strana ODS vedená pozdějším prezidentem Václavem Klausem procházela kauzami, které překvapivě přežila. tzv. Sarajevský atentát, kdy členové ODS Josef Zieleniec, Jan Ruml a Ivan Pilip vyzvali Václava Klause k odstoupení v momentě, kdy byl na zahraničním summitu středoevropských zemí v Sarajevu. Z vlády následně odstoupili koaliční partneři ODA a KDU-ČSL. Klaus byl nucen podat demisi, a to vše z důvodů nejasných ekonomických machinací uvnitř strany. 

V porevolučním vývoji, který už si odbyl nějaký ten pátek, to byla jedna z nejviditelnějších krizí, kterými si zdejší demokratická garnitura musela projít. Lidé už dávno vystřízlivěli z nadějné listopadové revoluce a toužebná prosperita v novém systému nepřicházela. Tím pádem se důvěra v souvislosti s touto krizí ve společnosti znásobila. Nebyla to však jen ODS, která se stala jiskrou v ohni, který později plamenil z úst prezidenta Václava Havla. 

Blbá nálada

Obecně se tomuto společenskému období vžil termín “blbá nálada”. Nedůvěra k politice, demokratickému systému a prozření ve špatné ekonomické situaci polistopadového vývoje, přibývala i krize morální. Václav Havel ve svém projevu zmiňoval i nedostatečný apel na humanistická témata. Nejvíce rezonovala poznámka o českém rasismu, který se nejbolestivěji projevil tehdejším incidentem, kdy byl dvěma skinheady ubodán súdánský student Hassan Elamin Abdelradi na žižkovské diskotéce. 

Hlavní díl kritiky mířil přímo k politické moci. „Převládá přesvědčení, že se v této zemi vyplácí lhát i krást, že mnozí politici i státní úředníci jsou úplatní a že politické strany – ač všechny bez rozdílu krásně mluví o svých čestných úmyslech – jsou tajně manipulovány podezřelými finančními skupinami,“ pokračoval Havel. 

Je až mrazivé, že se jedná o slova, která zazněla před dlouhými 23 lety. Vzhledem k tomu, kam se politická moc vyvinula s příchodem hnutí ANO a jeho hlavním představitelem a současným premiérem Andrejem Babišem. Oligarchizace politické moci by se jistě stalo novou přidanou kapitolou v tomto projevu, který byl brán společností víceméně kladně. Určitý kult osobnosti Klausem však společnost rozděloval i v přijímání apelu Václava Havla. Paradoxně šlo o výkřik do tmy. V následujícím roce se totiž “uvařila” opoziční smlouva, což byl počátek úpadku politického systému. Zeman a Klaus si podali ruce a opozice v podstatě přestala existovat. 

A co dnes?

Následující slova z rudolfinského projevu jsou až mrazivě aktuální: „Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří vám slibují, že všechno vyřeší za vás. Takoví lidé chtějí, abyste jen mlčeli, poslouchali a drželi krok. Žádám vás snažně, abyste nepodpořili ty, kteří mají diktátorské sklony, příliš často mění názory, nejsou schopni se domluvit s jinými, nabízejí různá dobrodružná, nepromyšlená a nezodpovědná řešení a kteří by se nejraději vrátili k centralistickému řízení všech našich společných věcí,“ trefně popisuje Havel situaci, která nastala v mnohem výraznějších konturách o několik let později. 

Z Václava Havla se mezitím stal terč kritiků. Jeho humanismus je označován za sluníčkářství a lidé, kteří si jeho odkazu váží, jsou nebezpeční sluníčkáři. Republika se dnes nachází v celosvětové pandemické krizi, která přirozeně přetéká do ekonomiky, jež nikdy v historii neprošla tak těžkou zkouškou. 

Současný premiér vytváří dojem spasitele a jeho politické přešlapy dokonale žehlí výdobytek moderní doby - PR. Reklama na obličej, neupřímné zprávy na sociálních sítích a slepá důvěra ke slepému králi nás postavily do situace, kdy je nutné čerpat poučení a inspiraci z projevu, který je starý již 23 let. 

Volání po nekompromisním soudu a sebekritické hodnocení společenské situace z úst politika je dnes něco zcela nemyslitelného. Čas však ukáže, jestli budeme někdy schopni se poučit z minulosti. V současnosti je k tomu ideální příležitost. Až se vir dostane pod kontrolu, jsou na řadě politici, aby si získali zpět důvěru a nekonejšili své obyvatele sliby a prázdnými frázemi, kterým mnohdy není ani rozumět. 

KAM DÁL: Ve světě milovaná, v Česku nejošklivější. Budova Federálního shromáždění předběhla svou dobu


To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

Přihlášení k odběru newsletteru