Selhání úřadu prezidenta odhaluje záměrné a systematické rozbíjení institucí v Česku. Máme se začít bát, a proč?

Je záměrné neinformování o zdravotním stavu prezidenta Zemana součástí rozkladu důvěry občanů ve státní instituce?
 

Přijde vám, že už je dění kolem Miloše Zemana za hranou správného fungování prezidentského úřadu? Máme dobře nastavené mechanismy státního aparátu, když občané země a ani její nejvyšší představitelé nejsou informováni o evidentně neuspokojivém zdravotním stavu hlavy státu? Co nám vývoj této situace napovídá a může znamenat pro budoucnost Česka? Zamyšlení politologa Jana Charváta a jeho uvedení do kontextu současného Česka nahání husí kůži. 

Spekulace kolem zdraví prezidenta České republiky Miloše Zemana jsou nedůstojné, společensky neúnosné a především nabourávají důvěru ve státní instituce. Nikdo se zajisté opovržlivě nepozastavil nad faktem, že se prezident rozhodl kvůli potížím s dolními končetinami využívat invalidní vozík. Lidé napříč politickým spektrem, věkovou hranicí či místem bydliště se však začali pozastavovat nad naprosto nezvládnutou komunikací ohledně prezidentovy zářijové hospitalizace. Tehdy se v plné nahotě ukázalo, nakolik je úřad hlavy státu autonomní a není prakticky možné jej zvenku jakkoli hlídat nebo kontrolovat, případně vyzvat k akci. 

Co je s prezidentem? Neřekneme!

Onemocnění Miloše Zemana je pro Česko zprávou, která by se neměla nikomu líbit. Každá soudná bytost by mu měla přát zdraví, a to i přes nesouhlas s jeho politikou. Jenomže místo toho se celá země topí v otázkách, nejistotách, hledá odpovědi a dostává jich jen velmi málo. A ani jedna z nich neříká jasná fakta.

Miloš Vystrčil, předseda Senátu, po svém hlasování ve volbách v Telči:Lidé, kteří se starají o pana prezidenta, kteří jsou informováni o jeho zdravotním stavu, tak jsou nositeli poměrně velké odpovědnosti. Protože úkoly, které jsou před panem prezidentem, jsou zásadní pro fungování České republiky. Věřím, že si to uvědomují, že jsou nositeli takto velké odpovědnosti.” 

Kdo za to může? Především tým kolem pana Zemana, který svým arogantním přístupem k situaci vytvořil obrovský prostor pro spekulace, odmítl poskytovat informace o dění kolem jejich šéfa, i když bylo evidentní, že se něco závažného děje. Kancléř Vratislav Mynář se obrnil mlčením, mluvčí kanceláře Jiří Ovčáček v době prezidentovy hospitalizace sdílel na oficiálním hradním twitteru žalmy a častuje opoziční politiky i novináře, kteří žádají odpovědi, nepěknými výrazy. 

Ve vzduchu visí nevyhnutelná pochybnost, zda je prezident ještě vůbec schopen vykonávat svou funkci, zda je natolik mentálně zdráv, aby dokázal uvážlivě pracovat se svými pravomocemi, a především zda mu dovolí jeho zdravotní stav zvládnout aktuální povolební vyjednávání? Český občan se to může jen domýšlet, politik volat po oficiálním lékařském stanovisku a nejvyšší ústavní činitelé hledat v zákonech, jak donutit nejbližší spolupracovníky prezidenta, aby se národ dozvěděl čistou pravdu. 

Pravda u volební urny

Jak jsme se do takové situace dostali? Jak je možné, že na Pražském hradě, potažmo tedy spíše na zámku v Lánech, odpočívá hlava státu, aniž by se jasně vědělo, jestli svůj odpočinek někdy ukončí? Ne, nebavíme se o tom, že má prezident Česka chřipečku, neřešíme 14denní nemocenskou z důvodu lehkého operačního zákroku. Na tyto povídačky hradnímu mluvčímu neskočí ani malé dítě. Všichni vidíme starého, nemocného muže, který kvůli totálnímu vyčerpání a dehydrataci musel do nemocnice. A místo uklidnění situace rychlým zveřejněním oficiálního lékařského stanoviska dostává národ od mluvčího prezidenta po týdnech nejistoty tři fotografie. V těch je - bohužel - vepsáno vše... Miloš Zeman nevypadá ve chvíli, kdy volí na zámku v Lánech do přenosné urny, vůbec dobře. Jestli tím chtěl mluvčí Ovčáček ukončit spekulace veřejnosti a médií o prezidentově vetchém zdraví, nepovedlo se. Ano, vyvrátil spekulaci, že už není Zeman mezi živými, ale jinak spíš přilil další litr svěceného oleje do ohně nejistot.