Helena (74): Nemohla jsem vyjít schody, srdce mi vynechávalo i na 16 sekund. Lékaři zjistili problém, který může mít každý

Helena absolvovala několik menších zákroků – kardioverzí, které ale zlepšení nepřinesly
Zobrazit fotogalerii (2)
 

Paní Helena z Prahy si se srdcem užila své. Objevení srdeční arytmie a voperování kardiostimulátoru jí pravděpodobně zachránilo život, ale všechny potíže nezmizely. Když se letos v létě stále víc zadýchávala a pociťovala únavu i při nejběžnějších činnostech, lékaři jí nabídli léčbu intravenózním železem.

Už po jediné infuzi se cítí mnohem lépe. „Se srdcem jsem měla potíže už delší dobu, přibližně od pětatřiceti jsem se léčila s vysokým tlakem, ale vždy jen u praktického lékaře. Postupem času se objevovaly první známky arytmie, srdce se mi často zničehonic rozbušilo a celkově se mi dělalo špatně,“ popisuje počátek svých potíží paní Helena.

Už si nevěděla rady

„Arytmii mi lékaři pravidelně sledovali pomocí tzv. Holtera (přístroj k monitorování srdeční činnosti – pozn. red.). Po jedné z kontrol jsem ale po návratu domů od lékaře omdlela. Odvezli mě do nemocnice a hned mě objednali na další den na implantaci kardiostimulátoru, protože mi srdce silně vynechávalo, prý až na 16 sekund,“ vypráví.

To bylo před osmi lety, přibližně po třech letech se potíže s arytmií vrátily, to už se léčila ve spolupráci s lékaři z Centra srdečního selhání v pražské Všeobecné fakultní nemocnici. „Už jsem si s tím nevěděla rady, několikrát jsem skončila na pohotovosti. Postoupila jsem několik menších zákroků – kardioverzí, které ale zlepšení nepřinesly, a tak lékaři rozhodli, že je potřeba provést ablaci,“ pokračuje paní Helena, která se, než odešla do důchodu, živila jako knihovnice.

Obtíže se stále vracely

Ablace je poměrně nová metoda léčby poruch arytmie umožňující zničení abnormální tkáně v srdci, která zodpovídá za vznik poruchy. „Bohužel už po měsíci se mi začaly potíže vracet a nakonec jsem asi po půl roce musela podstoupit ablaci druhou. Pak už mi bylo lépe,“ říká.

Potížím se srdcem pak přičítala i svůj stav před dvěma lety, kdy začala pociťovat velkou únavu po fyzické zátěži. „Opravdu jsem nemohla ani vyjít schody, jak mě to vyčerpávalo. Lékaři mě poslali na rozbor krve, který ale odhalil, že mám nízkou hladinu železa. Po kolečku několika dalších vyšetření jsem nakonec dostala léky, které hladinu po nějaké době srovnaly,“ popisuje své potíže paní Helena, která si myslela, že tím potíže už konečně skončí.

Zatím žádná další léčba

Bohužel se letos v létě přesvědčila o opaku. „Byli jsme na dovolené v jižních Čechách a ta obrovská únava se ozvala znova. Byla jsem naprosto vyčerpaná i po malé procházce. V Centru srdečního selhání mě znova poslali na krev, kde zjistili, že moje hladina zásobního železa je velmi nízká,“ říká.

V tu chvíli dostala na výběr od svého lékaře buď dlouhodobou terapii pomocí léků v tabletách, nebo jednorázovou infuzi železa. Vybrala jsem si infuzi, jež mi opravdu výrazně pomohla. Únava zmizela po týdnu, schody už zase nejsou problém a i z kontroly asi po měsíci vyplynulo, že se hodnoty železa srovnaly. Takže žádná další léčba zatím není potřeba,“ uzavírá paní Helena, která už má zase díky léčbě dostatek sil starat se o svou zahrádku.

KAM DÁL: Tereza (49): Matku už nechci vidět, ať klidně zemře sama. Za to, co mi udělala, si soucit nezaslouží.