Není možné, aby bylo malé dítě ovlivněno filmy nebo příběhy, které popisují zatím nevysvětlitelné propojení lidí, žijících i na opačném konci světa. Malá Karolínka ale byla zvláštním způsobem napojena na bratra své matky, kterého navíc vlastně ani neznala.
Tisíce kilometrů daleko
„Můj bratr žil několik let ve Spojených státech a pak i v Kanadě. Jako pilot tam létal na regionálních linkách a zdálo se, že se tam usadí natrvalo,“ vysvětlila paní Jitka situaci, která dává celému příběhu základní obrysy.
„Moji dceru Karolínu tak znal jenom z fotografií, které jsem mu posílala mailem, a z komunikace přes skype. Stejně tak ona svého strejdu viděla jen na obrázcích. S bratrem máme silné pouto, a tak jsme se o něm často bavily.
Vyprávěla jsem jí, že létá letadlem, žije daleko a spoustu zážitků z dětství. Bavilo ji to, i když jí byly jen tři roky. Milovala letadla a kdykoliv jsme nějaké viděly, dlouho jsme debatovaly o tom, jestli náhodou neletí strejda,“ usmívala se maminka dnes osmileté Karolíny při vzpomínkách na nedávné roky.
что делать если не заходит на гидру
Co to padalo?
„Zvláštní věc se stala jedné noci, kdy Karolínce byly pouhé tři roky. Tou dobou už dobře spala, nebudila se a my s manželem jsme si pochvalovali, jak je to dobře. Jednou v noci se ale v postýlce pořád obracela, každou chvíli se zdálo, že začne plakat a bylo jasné, že se jí zdají opravdu ošklivé sny.
Vzbudila jsem ji, abych ty hrozivé vidiny ukončila, a ona se na mě vyděšeně podívala a začala natahovat: ‘Padá!' Ujistila jsem ji, že nic nespadlo, a šli jsme všichni znovu spát. Na tom by nebylo nic tak divného, i mně se občas zdá sen, ze kterého se opravdu ráda vzbudím. Překvapení ale přišlo ráno…“
Výčitky vystřídaly obavy
Kdyby všechno skončilo probuzením Karolínky ze zlého snu, nikoho by nic zvláštního nenapadlo. Jenomže příběh měl pokračování. „Nespadlo?" zeptala se mě hned ráno po probuzení Karolínka. Udivilo mě, že si svůj sen pamatuje a snažila jsem se ji uklidnit, že nic nespadlo, nic neshodila, že může být v klidu.
Jenže ona se dožadovala dalších a dalších odpovědí, až se na mě podívala a svoji obavu upřesnila. "Letadlo nespadlo? Strejda nespadl?" Bylo mi jí líto, že se bojí o mého bratra, a vyčítala jsem si, že si tolik vyprávíme o jeho létání. Pak mě ale napadlo, že jsem jí určitě nikdy nepovídala o tom, že mohou letadla spadnout. Přece bych malému dítěti nepřidělávala takové starosti, vzpomínala Jitka.
Zvláštní telefonát
Jenže malá na svůj sen nemohla zapomenout a i Jitce už tou dobou nešel z hlavy. „Rozhodla jsem se tedy, že Karolínku (a vlastně už i sebe) uklidním a bratrovi zavoláme. Ráda si s ním povídala, když to bylo možné.
Měli se i na tu dálku opravdu rádi. Tentokrát to ale bylo jinak. Když se bratr na obrazovce objevil, Karolínka se celá rozzářila a hned se zeptala: 'Letadlo nespadlo?' Chtěla jsem bratrovi vysvětlil její děsivý sen, ale zdál se mi překvapený. ‘Jak to víte?’ zeptal se - a mě v tu chvíli zamrazilo, zatímco Karolínka si spokojeně odešla malovat. Už věděla, co potřebovala, strejda byl v pořádku…
Nebezpečí s dobrým koncem
„S bratrem jsem potom mluvila docela dlouho. Vypravoval mi, že se dostali do bouřky a jejich poměrně malé letadlo mělo opravdu vážné problémy. Vinou turbulencí se propadali, ale všechno nakonec dobře dopadlo. Nechápu, jak se mohla malá napojit na svého strýce, ale náhoda to nebyla.
Asi opravdu existuje Něco, co nás všechny spojuje. Karolínka má s mým bratrem, který už dnes žije znovu tady v republice, oženil se a čekají první dítě, opravdu blízký vztah. Možná i proto, co všechno spolu vlastně prožili,“ zamyslela se nakonec paní Jitka. A kdo ví, třeba se také někdy s někým potkáme na stejné frekvenci - tak jako Karolínka se svým strýcem.
