Praktický lékař rozhoduje, zda pacient dostane zbrojní průkaz. Ne vždy o něm ale ví vše

Každý má právo se bránit, otázkou je, jak moc je toto právo zneužitelné
Foto: Depositphotos
Zobrazit fotogalerii (3)
Každý má právo se bránit, otázkou je, jak moc je toto právo zneužitelné
rozhovor

Šílený střelec, který vezme do ruky legálně drženou zbraň a jen tak postřílí náhodné kolemjdoucí. Pro mnoho lidí noční můra, která však má své opodstatnění, jak ukázala například tragická střelba na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v prosinci loňského roku. Volání po povinných psychologických testech u každého žadatele o zbrojní průkaz tak může mít logiku. Podle MUDr. Cyrila Muchy to ale není nutné, vidí však jiný problém, se kterým se praktičtí lékaři setkávají.

reklama

Vydání kladného posudku zdravotní způsobilosti dnes leží výhradně v rukou praktického lékaře. „Může si pozvat jakéhokoli odborníka napříč obory, to jsou ale vždy jen konzultanti. Pouze registrující praktický lékař nakonec rozhoduje, jestli žadatel dostane, či nedostane zbrojní průkaz,“ potvrdil Čtidoma.cz MUDr. Cyril Mucha, místopředseda Společnosti všeobecného lékařství. Praktik by měl znát pacienta dokonale, také by měl mít přístup k jeho anamnestickým údajům, léčbě a zprávám specialistů. Pokud má pochybnosti, může pacienta poslat i na psychologický test.

Jeho povinné absolvování dnes česká legislativa nenařizuje, což je podle některých lidí chyba. Zastánci povinnosti argumentují tím, že pak může zbrojní průkaz dostat každý, aniž by byl řádně prověřen. Doktor Mucha si to ale nemyslí. „Když se dodržují pravidla, která dnes máme, tak to považuji za dostatečné. Povinnost psychologických testů dle mého názoru být nemusí. Problém ale vidím jinde.“

O čem přesně mluvíte?
Praktický lékař by měl od všech specialistů, kde se pacient léčil, dostat zprávu. Měl by tedy vědět, že byl léčen třeba na psychiatrii, že byl na odvykací protialkoholní léčbě apod. Potíž je v tom, že ne všechny výstupní zprávy se k nám dostanou. Některé důležité informace nám mohou uniknout. Přitom každý lékař, který pečuje o nějakého pacienta, má dnes povinnost ze zákona předat registrujícímu praktikovi informaci o této péči. Ne vždy se tak ale děje a dodržování nařízení nikdo nevymáhá. Lékaři přitom mají dnes k dispozici řadu komunikačních kanálů a nástrojů, jak bezpečně předat informace svým kolegům. Přes to všechno ale dnes nevidím jinou instituci, která by posouzení žádosti o zbrojní průkaz dělala lépe než praktický lékař.

Může praktický lékař poznat, že je s žadatelem něco špatně?
Je třeba si uvědomit, že praktik zná onoho člověka opravdu dobře, zná třeba i jeho rodinu. Já už léčím třetí generaci některých pacientů. Víme tedy, co se u nich děje. Dokonce známe i okrajové záležitosti, jako že se rozvádí, že se jim něco přihodilo apod. Takže ano, lékař má možnost poznat, že je pacient jiný, že se v jeho chování něco změnilo. Víme třeba i to, že mu byl odebrán řidičský průkaz pro jízdu s alkoholem, že byl abnormálně agresivní apod. A to jsou kritéria, která jsou pro nás při rozhodování důležitá.

Co když chcete pacienta poslat na psychotesty, ale on se brání, přemlouvá vás, abyste to nedělal?
U nás v ordinaci máme takový úzus, že každého člověka, který chce zbrojní průkaz, alespoň jednou za život na psychologické testy pošleme. A upřímně řečeno už to, že se výrazně brání, je určitý vykřičník. Říká to o něm, že si není úplně jistý.

Jako pro praktiky by pro vás ale přece bylo jednodušší, kdyby povinnost psychotestů platila. Každý prostě jde a bez debat…
Ano, v tomto ohledu by to pro nás výhodu bezesporu mělo. Pacient by nediskutoval. Ale je to jistý alibismus. V medicíně se samozřejmě vedou velké debaty o povinných testech. Názory se liší, je to tak padesát na padesát. Navíc není ani dostatek psychologů, kteří se tím zabývají, takže si opravdu nejsem jistý, zda by to šlo zvládnout.

Objevují se případy, že někdo přijde s tím, že jeho kamarád by rád zbrojní průkaz a chce po lékaři potvrzení „na dálku“?
Občas se něco podobného stane. Ale lékař, který toto udělá je, mírně řečeno, blázen, protože strká hlavu do oprátky. Napsat někomu potvrzení bez toho, aby dotyčného znal, vyšetřil ho či ho poslal na další vyšetření, pokud mu to přijde vhodné, je opravdu šílenství. Všichni jsme jen lidé a někdy chybujeme, ale věřím, že lékaři pravidla dodržují.

Co vlastně musí žadatel o zbrojní průkaz splnit?
Lékař ho musí znát. Žadatel musí vyplnit základní dotazník, kde hovoří o svých chorobách, zda užívá léky atd. Dále musí potvrdit, že nic nezamlčel, a samozřejmě se také podrobit vyšetření praktickým lékařem.

Nedávná novela zákona o držení zbraní umožní praktickým lékařům nahlížet do Centrálního registru zdraví. Je vám to k něčemu dobré?
Řekl bych, že ani ne. Lékaři to tak moc neřekne, o držitelích zbraní mezi našimi pacienty víme, protože jsme jim vydávali zdravotní posudek. A je tu problém v tom, že přístup kamkoli se někdy prezentuje jako pomoc, ale nakonec je z toho zátěž. A jakákoli administrativní zátěž, která přijde na lékaře, je špatně.

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Uzlík na štítné žláze: Co to znamená a jak ho odstranit.

reklama
#Nepolitická publicistika #zbrojní průkaz #praktický lékař #zbraň

To nejzajímavější do Vašeho e-mailu

reklama
Máte zajímavou informaci? Chcete spolupracovat?
Kontaktujte šéfredaktora Martina Chalupu: chalupa@ctidoma.cz

© Centa, a.s.
Jakékoli použití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího užití a zpřístupňování textových či obrazových materiálů bez písemného souhlasu společnosti Centa,a.s. je zakázáno. Čtenář svým přihlášením do jakékoli soutěže na našem webu dává souhlas s tím, že v případě, že se stane výhercem této soutěže, může být jeho jméno na webu publikováno. Centa, a.s. využívala licenci ČTK a využívá fotografie z Depositphotos.